Dublin - Irská katolická církev vyzvala místní řád řeholních sester ke spolupráci s úřady při prozkoumávání hromadného hrobu téměř 800 dětí v bývalém sirotčinci, který řád Sisters of Bon Secours vedl. Irská vláda, která zvažuje vyšetřování celé záležitosti, dala najevo, že je „hluboce znepokojena“ odhalením neoznačeného hrobu v budově řádu ve městě Tuam, ve které v letech 1925 až 1961 zemřelo z různých příčin 796 dětí.
Arcibiskup tuamský řekl, že jeho diecéze se sice na řízení sirotčince nepodílela, ale že ji tak velké množství pohřbených dětí v sirotčinci sesterského řádu naplňuje hrůzou a smutkem. „Bez ohledu na časový odstup se jedná o případ velkého veřejného zájmu, který by se měl urychleně řešit,“ uvedl Michael Neary.
„Mohu si jen představit to ohromné citové utrpení z odloučení, které zažívaly matky, když dávaly své malé děti k adopci či byly svědky jejich úmrtí. Bolest a rozpolcenost, kterou snášely, je nad naše chápání,“ uvedl také vysoký představitel irské katolické církve.
Podle dokumentů, které zveřejnila badatelka Catherine Corlessová, byly příčinou úmrtí mnoha dětí podvýživa a zanedbanost. Řada dětí zemřela na spalničky, křeče, tuberkulózu či zápal plic.
Těla většiny dětí, které v sirotčinci zemřely, ne-li všech, skončila podle historičky v někdejší septické jímce. „Nemohli si dovolit dětské rakve?“ pozastavila se Corlessová nad přístupem řeholních sester z řádu Sisters of Bon Secours.
Katolická církev provozovala ve 20. století v Irsku s finanční pomocí státu mnoho sociálních služeb. A to i domy, v nichž svobodné těhotné ženy, včetně obětí znásilnění, rodily a zanechávaly své děti. Nevdané matky a jejich děti byly v silně katolickém Irsku považovány za poskvrnu společnosti a odvracela se od nich i rodina. Tyto ženy a děti byly také problémem pro některé jejich otce, především v případě kněží či bohatých a ženatých mužů.
