Sonda Juno poprvé uskutečnila blízký průlet kolem Jupiteru. Dostala se k němu na 4200 kilometrů a proletěla nad zvířenými mračny planety. Během několika týdnů by měla NASA zveřejnit první snímky.
Sonda proletěla nad zvířenými mračny planety rychlostí 208 tisíc kilometrů za hodinu ve vztahu k Jupiteru. „První telemetrické údaje, které jsme po průletu dostali, ukazují, že všechno funguje, jak bylo naplánováno, a Juno jede na plné obrátky,“ konstatoval Rick Nybakken, který řídí projekt Juno z Laboratoře proudového pohonu (JPL) NASA.
Zatímco výsledky získané z dat přístrojů sondy budou k dispozici průběžně, fotografie pořízené ve viditelném světelném spektru aparátem JunoCam by měly být podle předpokladů zveřejněny během příštích týdnů. Mezi těmito snímky budou také záběry ve vysokém rozlišení Jupiterovy atmosféry a obou pólů planety.
Sonda Juno poslala na Zemi první snímek už v červenci. Je na něm vidět Sluncem osvětlená polovina Jupiteru i tři jeho měsíce.
Sonda odstartovala na dlouhou pouť 5. srpna 2011 z Mysu Canaveral a k Jupiteru dorazila letos 4. července. Cílem projektu za 1,1 miliardy dolarů (26,5 miliardy korun) je průzkum nitra obřího plynného tělesa, který by mohl přispět i k poznání historie celé sluneční soustavy a vzniku jiných solárních systémů ve vesmíru.
„Tohle je naše první příležitost skutečně se podívat zblízka na krále naší sluneční soustavy a přijít na to, jak to funguje,“ řekl vědec ze Southwest Research Institute.
Vědecké přístroje, ukryté před silnou radiací ve speciální komoře, budou zjišťovat existenci pevného jádra Jupiteru, mapovat jeho intenzivní magnetické pole, měřit množství vody a amoniaku v atmosféře a pozorovat polární záře.
Mise skončí po dvaceti měsících vstupem sondy do atmosféry, kde zanikne. Stejný osud měla v roce 2003 sonda Galileo, jediný pozemský aparát, který dosud obíhal kolem Jupiteru po dobu osmi let.
Pokud jde o objem, Jupiter je asi 1321krát větší než Země. Složením se podobá hvězdě – tvoří ho většinou vodík a helium. Pod tlakem se z vodíku stává vodivá tekutina. „Kovový“ vodík je zřejmě zdrojem magnetického pole.
Většina z viditelných mraků obsahuje čpavek a sirovodík. Pruhy na Jupiteru jsou tvořeny silnými větry vanoucími od východu k západu. Velká rudá skvrna na planetě je pak obrovská bouře, dvakrát tak široká jako Země.
