Varšava - O většinu svých historických památek Varšava přišla za 2. světové války, což ale rozhodně nebrání tomu strávit tu příjemný víkend, klidně i teď v zimě. Jedním z velkých lákadel hlavního města sousedního Polska jsou totiž muzea… A pod pojmem muzeum rozhodně nečekejte nudnou budovu plnou zaprášených vitrín, varšavská muzea jsou důkazem, že zábavnou formou lze přiblížit přírodní vědy i moderní historii. Varšava láká i na příjemné prostředí uliček Starého města, kde se budete cítit jako doma. Tedy aspoň do té doby, než si objednáte sklenici horkého piva.
A pokud vás ani to nezahřeje, můžete se spolehnout na koše naplněné horkým uhlím, které v dobách největších mrazů město pro své obyvatele i návštěvníky rozmísťuje po ulicích v centru a autobusových zastávkách.
Město kontrastu mezi starým a novým
Varšava není městem, které by si potenciální návštěvník spojil s historickými památkami, spíš naopak. Tento dojem ještě umocní, pokud z jakéhokoli důvodu svou návštěvu zahájíte na místě, kterému místní říkají centrum. Na první pohled tu totiž upoutá obrovská stavba na chlup stejná jako pražský hotel International (nebo taky moskevská Lomonosova univerzita a sedm dalších téměř identických staveb po světě). Kolem ní pak stojí shluk moderních a ještě modernějších administrativních budov a nákupních center.
Kousek historické Varšavy se ale přece jen zachoval, vyrazit za ním ale musíte o pár stanic autobusu dál a Varšavané ho nazývají Staré město. Ani u většiny zdejších budov není výraz dochoval úplně přesný, mnohé z nich, v čele s Královským hradem a částí městského opevnění, byly v poválečném období znovuvybudovány v původním vzhledu. I přesto si varšavské Staré město zachovalo příjemnou atmosféru, dnes jsou navíc zdejší úzké uličky plné kaváren a hospůdek, které lákají třeba právě na polskou specialitu: horké pivo ochucené medem nebo malinovou šťávou.
Varšavská muzea pobaví i poučí
Nejen důvody, proč z historické Varšavy nezbylo skoro nic, ale hlavně osudy jejích obyvatel, kteří se v roce 1944 postavili německé armádě, představuje Muzeum Varšavského povstání. Muzeum sídlí v bývalém tramvajovém depu a otevřené bylo docela nedávno: v roce 2004 jako připomínka 60. výročí povstání. Hlavní náplní muzea jsou příběhy jednotlivých účastníků odboje, které tu přibližují snad všemi myslitelnými způsoby: hned na úvod expozice si v telefonu můžete poslechnout vyprávění pamětníků, fotografií a dobových předmětů je muzeum doslova plné, projít se můžete i replikou katakomb, v nichž se účastníci povstání pohybovali. Snad nejpůsobivější je pak místnost věnovaná dětem, které povstalcům také ve velkém počtu pomáhaly a jejichž mnohdy neuvěřitelné příběhy si tu můžete číst mezi jejich osobními věcmi a dopisy, které psaly během povstání třeba svým rodičům. Čtení je ale také hlavní slabinou muzea, přestože ledaco do angličtiny přeloženo je, mnohdy si musí člověk vystačit s intuitivním porozuměním polskému textu.
Varšavské povstání trvalo 1. 8. – 2. 10. 1944 a bylo podporováno polskou exilovou vládou v Londýně. Povstalci využili toho, že se k městu přiblížila sovětská armáda, od níž očekávali pomoc. Bohužel se jim nepodařilo dobýt souvislou oblast, ovládli jen několik větších a menších enkláv, které spolu byly spojeny kanály. Očekávaná pomoc Rusů ale nepřišla a Němci zahájili odvetné akce a bombardování, kterým se Varšavané bránili celých 63 dnů – a to přesto, že povstání mělo podle původních plánů trvat jen pár dnů.
Naopak druhé ze zajímavých muzeí je kompletně dvojjazyčné, a tak jediné, co vás tu může trápit, jsou fyzikální zákony a nepodařené experimenty. Vědeckotechnické Koperníkovo centrum se přes řeku dívá na nový varšavský fotbalový stadion a v modernosti si s ním rozhodně nezadá. A to nejen architektonicky, ale hlavně uvnitř místní expozice, která je snad synonymem slova interaktivita. Pozor, vstupenku rozhodně nezahazujte, po celou dobu je jakousi vaší „občankou“ a po návratu domů si díky ní na internetu můžete prohlédnout své výsledky, nebo si třeba vytisknout básničku, kterou vám ze zvolených slov složil robot-poeta. S roboty si ostatně v tomto muzeu povídáte celkem často, přesto tu nechybí klasické fyzikální pokusy, jednoduché i moderní stroje, nebo část věnovaná lidskému tělu, kde můžete třeba zjistit, co se stane s vaším tepem ve strašidelném zámku, nebo si lehnout na fakírské lůžko.
Kam dál? A za kým?
Na toho, kdo s návštěvou Varšavy počká do jara, čekají na okraji města dva příjemné malé zámky obklopené krásnými parky. Letní rezidenci Wilanóv si nechal vystavět král Jan III. Sobieski a za návštěvu stojí hlavně díky své nádherné barokní italské zahradě, zatímco ve druhém královském paláci v Łazienkách sídlil poslední polský král Stanislaw August Poniatowski, který si tu nechal postavit slavný palác na ostrově.
A jako snad každé jiné město i Varšava má svého slavného rodáka. Je to významný hudební skladatel Fryderyk Chopin, který se sice narodil v nedaleké obci Żelazowa Wola (kam se můžete také vypravit a navštívit jeho rodný dům), už jako malé dítě se ale do Varšavy spolu s celou rodinou přestěhoval, žil tu až do svých dvaceti let a zahájil tu i svou hudební kariéru. Na Chopina je Varšava patřičně hrdá a každoročně na jeho počest pořádá hudební festival.
