Ústí nad Orlicí - Muzeum v Ústí nad Orlicí se chlubí unikátním interiérovým orlojem, který dokončil samouk František Planička ze Slatinek u Prostějova v červnu 1919 jako „první orloj Československé republiky na počest všech osvoboditelů českého národa“. Původně vyučený krejčí, s láskou ke strojnictví, astrologii a astronomii, si osvojil výrobu soustrojí ve vězení, kde pykal za vraždu nevěrné manželky. Jeho zručné ruce nakonec vdechly život víceru podobných kolosů, zachoval se však jen tento.
Planičkův salonní orloj váží přes 600 kilogramů, má 15 kruhových a jeden digitální ciferník, soustrojí pohání závaží. Ukazuje minuty, hodiny, den v týdnu, den v měsíci, měsíc, rok, čtvero ročních období, pásmový čas, východ a západ slunce, zvěrokruh i hvězdnou oblohu. Má však i své tajemství, záhadou zůstává jeden z ciferníků se symboly planet, jehož smysl dosud nikdo nedokázal vysvětlit. Ručička se na něm otáčí jednou za osm let. Hodinový stroj musejí správci muzea natahovat každý den.
V roce 1920 se v pražském Klementinu těšil orloj širokému zájmu veřejnosti a tisku. Poté objížděl jako atrakce různá místa v republice a za dosud neznámých okolností se objevil i v Ústí nad Orlicí, kde nakonec zůstal. V roce 1964 si jej zapůjčilo muzeum hodin ve Šternberku a na konci 90. let minulého století byl do Ústí vrácen. Do funkčnosti soustrojí se rozhodl proniknout sochař Petr Skála s manželkou Melanií, kteří ho i zcela obnovili. „Někdy to prý byla velice detektivní práce, co kam patří. Leccos chybělo, ale Skálovým se to povedlo doplnit,“ zmiňuje ředitelka muzea Jarmila Süsserová.
- Soukolí salonního orloje zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4124/412340.jpg
- Záhadný ciferník (uprostřed dole) s planetami zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4124/412341.jpg
- Vteřinová ručička na salonním orloji zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4124/412342.jpg
- Globy se světovými časy zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4124/412344.jpg
Život Františka Planičky je jako vystřižený z románu:
Přestože ho od dětství zajímalo strojnictví, vyučil se u strýce krejčím. Jako tovaryš procestoval Chorvatsko a Srbsko a ve svých 24 letech si zařídil vlastní dílnu. V roce 1908 v afektu zabil svou nevěrnou ženu a hrozil mu trest smrti. Nakonec vyvázl s dvacetiletým žalářem. Ve věznici v Plzni na Borech a po letech studia odborných knih a mnoha náčrtech sestrojil za pomoci velmi jednoduchých nástrojů jako nůž a lžíce z dřívek, hadříků, nití a plechovek takzvaný učňovský orloj. Věhlas stroje přinesl Planičkovi po deseti letech žaláře milost od vídeňského dvora. Poté věnoval více než půl roku stavbě velkého salonního orloje zvaného tovaryšský, tentokrát již s pomocí řemeslníků a s použitím kvalitnějšího materiálu. Planička pak začal podobné orloje vyrábět malosériově, pro poruchovost a přes podporu dalších podnikatelů však byla výroba v roce 1927 ukončena.
