Plzeň – Provoz tramvají T3 v tovární podobě v Plzni končí. Západočeská metropole je prvním českým městem, které se tohoto typu nadobro zbavuje, zůstanou pouze rekonstruované vozy s novým interiérem i elektrickou výzbrojí. Vozidla T3 různých podtypů dodávala ČKD Tatra Smíchov do Plzně v letech 1964 až 1987.
T3 odjely z plzeňských kolejí
Naposled se mohli plzeňští cestující svézt „tétrojkou“ v neděli odpoledne, dopravní podniky vypravily vůz číslo 187 z roku 1974 mezi 13. a 17. hodinou postupně na všechny linky podle zvláštního jízdního řádu. Teď už plzeňským ulicím vládnou novější vozidla. „Cestující v Plzni už se od pondělí nesetkají v MHD s klasickými laminátovými sedačkami ve tvaru vajíčka, původním pantografovým sběračem proudu na střeše vozu a dalšími podobnými detaily,“ připomněl, oč Plzeňané přijdou, technik elektrické dopravy Plzeňských městských dopravních podniků Jiří Trnka.
Tramvaje T3 jsou historicky nejrozšířenější řadou tramvají, jezdily – a většinou dodnes jezdí, byť často po různých rekonstrukcích – od Německa až po Sibiř. Do Plzně postupně přišlo 187 těchto vozidel ve variantách T3 a T3SUCS. Některé z nich prošly důkladnou modernizací, při které dostaly moderní elektrickou výzbroj a byla kompletně opravena skříň vozu. Některé vozy mají dokonce zcela novou skříň s nízkopodlažní částí.
Do plzeňských ulic se může v budoucnu tramvaj T3 zase někdy podívat, ale už jako historické vozidlo. Dopravní podniky zařadily do své sbírky muzejních tramvají vůz T3 číslo 192 z roku 1975. Vůz 187, který provoz původních vozidel ukončil, do historického parku nepůjde, čeká ho rekonstrukce na typ Vario.
S tramvajemi T3 se již loni loučila Praha, šlo ale pouze o nejstarší variantu ze 60. let, ulicemi se stále prohánějí vozy typu T3M s tyrystorovou výzbrojí ze 70. let a T3SUCS z desetiletí následujícího. Stejně tak jezdí vozy T3 různých variant v továrním provedení i ve všech dalších českých tramvajových provozech – Brně, Ostravě, Olomouci, Liberci a Mostě-Litvínově.
Pro cestující znamenaly tramvaje T3 (původně TIII) zásadní přelom. Oproti dvounápravovým vozům, ale i oproti svým přímým předchůdkyním TI (T1) a TII (T2) byly větší a mnohem kapacitnější. Novinkou bylo také rozmístění sedaček tak, že cestující seděli čelem dopředu.
Jednalo se o jednosměrné čtyřnápravové vozy typu PCC s celokovovou karosérií, čela ovšem byla tvarována ze sklolaminátu. Tatře se tak podařilo zbavit hlavního problému předchozího typu TII, který byl příliš těžký. Typ T3 byl také vybaven úspornější elektrickou výzbrojí TR37. Od 70. let byly vyráběny tramvaje s tyristorovou výzbrojí – ty se však do Plzně nedostaly – aby se s vrcholnou verzí T3SU, resp. SUCS opět vrátila odporová výzbroj. Smíchovská továrna přestala typ T3 vyrábět v roce 1990, později ještě vzniklo několik nových vozů značně upravené verze T3P.