Soudce Miloš Zbránek ve čtvrtek před kárným senátem Nejvyššího správního soudu (NSS) nepotvrdil, zda je autorem tří satirických článků publikovaných na internetu, které mu vyčítá kárná žaloba. Senát však přesto považuje jeho autorství za nesporné a odmítl provést další důkazy prostřednictvím dotazu v redakcích nebo znaleckého posudku. Verdikt vyhlásí 6. června.
Autorství některých starších článků liberecký soudce Zbránek připustil, ale odmítl jej u těch, které řeší kárný senát. Ten se zabývá texty – Zpráva o putování do Němec, Zpráva evropského komisaře o stavu lidských práv v Musulmanské Lhotě a Dopis dezorientovaného běžence. Zbránek se nevyhýbal kontroverzním tématům, jako jsou uprchlíci nebo etnické menšiny, a vyjadřoval se také k práci ombudsmanky.
Články vyšly na webech Pravý prostor a D-Fens. Jako autor je tam uveden Miloš Zbránek, ale není tam zmíněna jeho profese. Zbránek se podle svého dřívějšího vyjádření domnívá, že satiru psát může, pokud neuvádí svou funkci.
Soudce před senátem hájil právo na satiru a pojmenování věcí pravými jmény. Vyjádřil se i k obecně známým faktům o takzvaném Islámském státu, praxi radikálního islámu či migrační krizi. Na projednávaných textech podle něj není nic dehonestujícího. „Podle mého názoru ani uprchlíci, ani muslimové tam pomlouváni nejsou, jsou tam spíše vedeni jako oběť určitého jednání osob kolem,“ uvedl Zbránek. Předseda senátu po jeho krátkém výslechu začal v rámci dokazování číst texty v plném znění.
Za články už dostal výtku
Se soudcovskou funkcí se pojí řada omezení, nicméně literární, publicistické a umělecké činnosti se soudci věnovat mohou. Nesmí to však narušovat důstojnost soudcovské funkce a ohrožovat důvěru v nezávislost justice. Podle kárné žaloby, kterou na něj podal předseda libereckého soudu Luboš Dörfl, Zbránek pomyslnou hranici překročil. Zbránek podle žaloby narušil důstojnost soudcovské funkce a ohrozil nezávislé rozhodování soudu. Proto mu navrhuje snížení platu – o 15 procent na půl roku. Dörfl už dříve Zbránka vyzýval k umírněnosti a soudce dostal za své články v minulosti výtku.
Texty kritizoval také ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Označil je za homofobní a islamofobní. Podle něj soudce musí dbát na to, aby nevzbuzoval obavy z podjatosti, a tomu musí přizpůsobit i svou aktivitu v mediální oblasti. „Pokud bude před tímto soudcem stát kdokoli z napadených menšin, už navždy zde bude panovat pocit, že se mu nedostává spravedlivého procesu a že je proti němu soudce zaujatý,“ uvedl už dříve Pelikán.
Soudci se mají řídit etickými zásadami
Zásady chování soudce v jednací síni i mimo ni vymezuje Etický kodex soudce, který schválila v roce 2000 Soudcovská unie ČR. Podle schválených zásad by měl soudce podporovat mravní integritu a nezávislost soudnictví, a měl by se vyvarovat chování, které zpochybňuje jeho důvěryhodnost.
- Soudcovská nezávislost je pilířem právního státu a zárukou práva na spravedlivý proces. Soudce je povinen hájit soudcovskou nezávislost v osobním i profesním životě.
- Soudce vykonává svou funkci nezávisle, na základě vlastního hodnocení skutečností a svědomitého výkladu a aplikace zákona. Nepodléhá žádným vlivům, zájmům, zásahům, nátlaku a výhružkám.
- Soudce podporuje kontrolu plnění soudcovských povinností i vysokých nároků na chování soudců směřujících k posílení důvěry veřejnosti v soudnictví, která je nezbytným předpokladem jeho nezávislosti.
- Zdroj: Soudcovská unie ČR, 2011
Podle Kodexu soudcovské etiky Mezinárodního trestního soudu se soudci musí vyhýbat situacím, které mohou vést ke střetům zájmu a veřejnost by je tak i vnímala. V Průvodci soudcovským jednáním od britského Nejvyššího soudu zase stojí, že se musí snažit zajistit, aby jejich chování udržovalo a posilovalo důvěru veřejnosti. Proto se mají vyhnout mimosoudní činnosti, která by mohla vyvolat obavy o jejich podjatosti.
Zbránkův případ je ojedinělý
Kárné žaloby se většinou týkají spíše průtahů a podobných prohřešků. Případ se ale podobá kauze pražského soudce Kamila Kydalky. Ten podle loňského verdiktu kárného senátu chyboval, když se vyjádřil k politickému boji v Mnichovicích u Prahy, kde má chalupu. Senát ale upustil od uložení postihu. Dostatečným trestem bylo podle něj samotné projednání kárné žaloby.
Tomáš Friedel z Právnické fakulty Univerzity Karlovy uvedl v rozhovoru pro Týden v Justici, že hranice toho, co soudce může a nemůže, je nejasná. „Zákon o soudech a soudcích stanovuje povinnosti soudce. Ten musí dbát při svém vystupování, aby byl důstojný, nestranný, nezávislý. A tuto povinnost si přenáší i do svého soukromého života,“ uvedl.
Dodal, že by se však soudci měli bránit. „Nepřejeme si, aby žili odtrženi od reality a nemohli si nic myslet, nic říkat. Ta obrana je relevantní, otázkou je, zda obstojí v případu pana soudce Zbránka. Domnívám se, že tady ta hranice byla porušena,“ doplnil.
