Vrchlabí – Ani 45 let od zahájení výroby ve vrchlabské Škodovce a 14 let od chvíle, kdy poslední modernizovaný kus vyjel z vrat trnavské fabriky TAZ, není dodávka Škoda 1203 mrtvá. Stále nové kusy vyrábí již skoro dvě desítky let Roman Jirouš v Žacléři.
V 70. a 80. letech minulého století byla Škoda 1203 takřka jedinou dodávkou dostupnou v Československu. Proto byly tyto vozy vidět ve všech možných inkarnacích – jezdily jako sanitky i pohřební vozy, taxíky i hasičská auta. „Nadarmo se neříkalo, že vás vezou do porodnice i na hřbitov,“ vzpomněl Roman Jirouš. Ten se po ukončení škodovácké výroby, která se postupem let přesunula z Vrchlabí do Trnavy, pustil do sestavování nových „dvanáctsettrojek“ sám. Sám žacléřský konstruktér najezdil s typem 1203 téměř půl milionu kilometrů a nedá na něj dopustit. „Hlavně to auto bylo ne vždy spolehlivé, ale vždy bylo dobře opravitelné,“ podotkl.
Škoda 1203 přitom u řidičů zprvu nevzbuzovala příliš velké nadšení. „Ze začátku na to řidiči nadávali, protože to mělo jízdní vlastnosti nebo dojezd podstatně horší než stará 1202, se kterou jezdili předtím. Ale zase bylo to auto podstatně větší,“ popsal Otakar Krámský, známý automobilový závodník a konstruktér, který se se škodováckou dodávkou poprvé setkal jako dítě, když jeho otec–lékař jezdil „dvanáctsettrojkovou“ sanitou po horách.
Vznik stále nových vozů typu 1203 v Žacléři není jednoduchý. Díly již nejsou příliš dobře dostupné, Roman Jirouš se tak musí rozhlížet po starých zásobách a některé součásti vyrábět. Kdysi, když byl ještě dostatek dílů, vyráběl sto automobilů ročně, teď už jen čtyři. Zájem o nové vozy mají podle něj především fandové a nostalgičtí řidiči. Dosud poslední auto si pořídil majitel dánského muzea vozů Škoda z Krengerupu. I konstruktér sám se ale musí za užívání historické dodávky doma bít. „Jeho nápady, že s tím pojedeme někam na výlet – k tomu netíhnu,“ sdělila České televizi jeho manželka Alena Jiroušová.
