Plzeň – Autistické děti žijí ve svém světě a podle okolí se chovají divně. Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch mentálního vývoje, která má celoživotní následky. Počet takto nemocných v Česku v posledních letech roste. Podle odborníků ale chybí v této oblasti osvěta. V Plzni proto začalo pro autistické děti a jejich rodiče fungovat ojedinělé centrum - ProCit.
Plzeň má centrum pro autistické děti
Dvě mámy, které samy vědí, o čem péče o autistické dítě je, nabízejí ostatním odbornou pomoc, společné akce, terapie a hlavně zázemí, které jsou nejvíce postrádány. „Z tohoto důvodu jsme se rozhodli založit ProCit, místo, kde by se rodiče mohli setkávat, vyrovnat se s tím handicapem. Autistické dítě mnohdy svým rodičům nerozumí,“ vysvětluje předsedkyně občanského sdružení ProCit Irena Vítovcová.
Postižené děti potřebují alternativní způsob komunikace. To, co vidí, slyší a prožívají, nechápou. Proto jsou v herně ProCitu všude obrázky. V šatně i na krabicích s hračkami. „Začali jsme s fotkami, teď využíváme piktogramy. To je vlastně jediný způsob, jak s nimi komunikovat a zabránit tomu, aby ty děti byly v napětí,“ říká speciální pedagog a etoped ProCitu Hana Marková.
Do zatím čistě klučičího kolektivu přichází Jolanka. Jako každý autista má své rituály. Chce se houpat, třeba i dvě hodiny. Jenže v ProCitu jí ten rituál narušili. „Ve třech letech jsme poprvé zjistili, že má dcera těžkou formu autismu, mentální retardaci,“ uvádí matka Jolanky Šárka Dvořáková.
Klasický projev Jolančina chování: Jolanka, auto, domů, a hned - nic nepomůže. Následuje nekontrolovatelný řev. To je reakce typická pro autistické dítě. Reakce, která se na veřejnosti tak těžko vysvětluje. „V takové situaci si všichni myslí, že je vnuk nevychovaný,“ upozorňuje třeba babička postiženého Jáchyma Zdena Uhlíková. „Je těžké každému vysvětlovat, že syn potřebuje jiný přístup,“ dodává matka postiženého Štěpána Lenka Šestáková.
S poruchou autistického spektra je aktuálně v Plzeňském kraji evidováno dvě stě šedesát dva dětí předškolního věku. V rámci speciálního pedagogického centra se jim věnují jen tři odbornice. Stupeň postižení může být různý, a to od lehčích forem až po naprosto úplné omezení ve všech oblastech lidského konání.
Reportáž Mirky Vildové (zdroj: ČT24)