Písek – Svojí vlastní výstavou se může pyšnit zlatonosná řeka Otava. Najít ji můžete v Prácheňském muzeu, představuje ji od pramene až k soutoku s Vltavou. Návštěvníky zavede taky do přírody a do minulosti, vyzkoušet si mohou rýžování zlata nebo se svést i na voru. A přitom všem budou pořád v jednom výstavním sále.
Výroba repliky skutečného voru, který plul po Otavě, stála pracovníky muzea mnoho sil. „Jednu tu kládu neslo až devět lidí. Řekl bych, že je to asi jediný vor, který se nalézá ve druhém patře,“ komentuje etnograf Prácheňského muzea Jan Kouba. S nejdůležitějším exponátem naopak neměli práci skoro vůbec žádnou, teče totiž pod okny muzea. Dřív bývala řeka mnohem bohatší než dnes, kromě zlata oplývala víc i rybami včetně lososů nebo perlorodkami. „Bývalo jich tolik, že je lidé dokonce sbírali hráběmi,“ potvrdil historik Prácheňského muzea Zdeněk Duda.
Pavel Smrt je s Otavou propojený celý život. „Můj otec se zde narodil. Znali jsme se s voraři, u nás byla restaurace, kde ve stodole nebo v sále přespávali. Už to není takové, jako to bývalo,“ konstatuje pan Smrt.
Otava se neproměnila jen napuštěním Orlické přehrady. Například v Písku je jiné nábřeží, u jezu stával Drátovský mlýn a jiný je i ostrov s městskými říčními lázněmi. Písecký ostrov vypadá také jinak. Plovárna na něm už není, asi přes třiceti lety shořela a zbyly po ní jen zídky. Zmizely i meandry nebo slepá ramena. Otavští ledaři nebo voraři by se dnes už neuživili, vodáci řece však zůstali, a tak je i dnes pro někoho zdrojem obživy. „Každý rok jezdíme na řeku,“ uvedla jedna z návštěvnic výstavy Michaela Vondrášková.
Jedno se řece, která má jméno po svém bohatství, upřít nedá. Stále je krásná.
