Praha – O Velikonocích se rozjely vlaky na jedné místní trati, kde obvykle nejezdí, a v následujících měsících jich bude přibývat. Tzv. lokálky představují podivuhodné dědictví bohaté české dopravní a průmyslové historie, ale ne pro každého je to dědictví vítané. Správa železniční dopravní cesty, která se stará o státní trati, se chce části z nich zbavit, k tomu přispívají i kraje, které na lokálkách ruší osobní dopravu. Jsou ale i opačné tendence. O obnovu dávno opuštěných tratí usilují například v západních Čechách či na jižní Moravě a SŽDC alespoň zčásti takovým přáním vyhoví.
Lokálky: Stoleté dědictví chtěné i nechtěné. Místy ožívají, jinde zanikají
Židlochovice, Kounice, Telnice, Jakartovice, Jemnice – na první pohled nesouvisející obce a městečka ležící napříč Českem mají jedno společné – v minulosti přišly o vlaky. Všechny leží na tzv. lokálkách, tratích, které vznikaly po roce 1880 podle zákona o místních drahách. Ten podporoval výstavbu tratí a jejich provozování za výhodných podmínek, ztrátu z provozu stát dopravcům hradil podobným způsobem jako dnes. Během sta let od rozsáhlé výstavby kolejí i do nejmenších vesniček se ale leccos změnilo – především do oněch vesniček vedou i asfaltové silnice, po kterých mnoho lidí jezdí autem a také autobusem. Silnice znamenaly pro mnoho místních drah záhubu. Ačkoli Česko ve srovnání se sousedními státy zůstává lokálkovou velmocí, takřka každý rok se některá zavírá, protože se kraji nevyplatí objednávat na nich dopravu. Současně ale existují snahy, které míří opačným směrem – staré lokálky obnovovat, vesměs jako turistickou atrakci.
Ožívající trati většinou slouží turistům, jen výjimečně i místním
Obnovení osobní dopravy na obnovených – nebo zachovalých – lokálkách není samo sebou. Většinou musí vlaky někdo „přilákat“ penězi. Většinou jsou to obce, ale někdy i samotné kraje. Většinou ale vlaky na polozapomenuté trati vyjíždějí jen o víkendech, aby do obcí přivezly turisty. Je tomu tak například na trati z Krásného Jezu do Horního Slavkova-Kounic, kde původní provoz skončil ještě v době, kdy měly hlavní slovo v tom, kde se bude jezdit, tehdejší státní České dráhy. Dnes kraj objednává vlaky na obnovené trati, ale jen o víkendech, kdy přijíždějí turisté do Slavkovského lesa a za místními památkami.
Obce chtějí také vzkřísit lokálku z Opavy do Jakartovic. Ta je nyní poslední, která o vlaky přišla, Moravskoslezský kraj dopravu zrušil až letos počátkem dubna. Starostové obratem přišli s tím, že sami zaplatí alespoň víkendové výletní vlaky.
Vzorem ke komunálnímu provozování turistické železniční dopravy může být Ústecký kraj, kde díky obecním příspěvkům jezdí tzv. Švestková, Doupovská i Kozí dráha. Na té zatím turistickou dopravu objednává Děčín, letos na ní vlaky jezdily již v zimě a vozily lyžaře do Telnice. Motorák opět vyjel o Velikonocích a bude jezdit také o prázdninách. O velikonočním víkendu se podle Karla Mikoláška z Koordinační dopravní společnosti, která dopravu na lokálce zajišťuje, přišlo svézt 1 500 lidí. Vzhledem k bohaté nabídce spojení to znamená, že každým vlakem jelo v průměru 30 cestujících.
Samotný krajský úřad ale uvažuje přinejmenší v případě Kozí dráhy (Děčín – Oldřichov) o tom, že objednávku převezme. Peníze na provoz vlaků na Kozí dráze a zřejmě i některých dalších lokálkách chce kraj použít z úspor na autobusech, které letos vysoutěžil levněji. „Zakomponujeme do dopravní obslužnosti turistické trati, které tam nejsou,“ slíbil krajský radní Jaroslav Komínek (KSČM). Provoz na trati, která lemuje Krušné hory, přitom nechal zastavit sám kraj v roce 2007 – tehdy o tom, kam se bude jezdit, již rozhodovaly právě kraje.
Další znovuzrození trati by mohla zažít jižní Morava. SŽDC oznámila, že rekonstruuje lokálku z Hrušovan do Židlochovic. Zájem o ni má především krajská společnost Kordis JMK, která objednává veřejnou dopravu. Podle studie ČVUT, kterou Kordis objednal, by to bylo výhodné. Dnes jezdí přímé autobusy z Židlochovic do Brna 32 minut a končí na Zvonařce. „Vlakem by to trvalo 25 minut do centra Brna,“ řekl autor studie Martin Jacura. Podle náměstka ředitele SŽDC Mojmíra Nejezchleba by mohla židlochovická lokálka ožít do roku 2020.
Vlaky z lokálek zmizely, jen někde zůstaly koleje pro jejich návrat
V Československu a Česku se železniční doprava na vedlejších tratích omezovala několikrát, nejvíce v 70. letech minulého století a po roce 1997. V posledních deseti letech potom vlaky z tratí mizí nenápadně. Osud a dnešní podoba tratí, po kterých přestaly jezdit osobní vlaky, se podle jednotlivých období liší. Po těch, které zanikly v 70. letech, nezbylo téměř nic, koleje jsou dávno vytrhané a jen zarostlé náspy připomínají slavnou minulost. Tratě opuštěné v 90. letech jsou povětšinou zarostlé a jejich infrastruktura částečně rozkradená, ještě však je možné zprovoznit je alespoň s dílčím využitím původního materiálu. Tratě, kde osobní doprava ustala v posledních letech, jsou většinou v poměrně dobrém stavu a občas na ně i vyrážejí turistické vlaky.
S tím, kdy vlaky po jednotlivých lokálkách přestaly jezdit, souvisí také složitost jejich návratu. Možné je vše, sdružení železničních nadšenců před časem obnovila části lokálek do Zubrnic a Kamenického Šenova zaniklé v 70. letech a sama na nich provozují turistickou dopravu. Státní Správa železniční dopravní cesty loni zprovoznila úsek trati do Horního Slavkova-Kounic, kde doprava ustala v 90. letech. Stalo se tak kvůli zájmu slavkovské firmy vyrábějící nákladní vagony, kraj ale vzápětí objednal také víkendovou osobní dopravu a projevil zájem o prodloužení provozovaného úseku až do slavkovského centra (tam ale mezitím SŽDC koleje vytrhala). Například na tzv. Kozí dráze z Děčína do Oldřichova u Duchcova, kde pravidelné vlaky nejezdí od roku 2007, se objevují výletní vlaky často, zprvu jezdily po celé trati, později se kvůli zlodějům kovů provozovaný úsek zkrátil do Telnice. Obnovení dopravy na slezské lokálce do Jakartovic by potom mělo být zcela bezproblematické, několik měsíců po zastavení krajské dopravy by měla být trať zcela v pořádku.
Budou obce vlastnit tratě?
Kdysi fungovala železniční doprava takřka stejně jako dnes. V mezidobí (většina 20. století), které přitom lze označit za zlatou éru železnic, přitom byla situace opačná. Původně po kolejích jezdili různí dopravci, kteří na ztrátových trasách dostávali od státu příspěvek. Brzy se to ale změnilo, stát začal železnice vykupovat, až nakonec ve 20. letech minulého století vznikly jednotné státní dráhy, které fungovaly zprvu jako organizační složka státu, později jako státní podnik téměř 80 let. Nyní jde vývoj jiným směrem, státní dráhy se proměnily v akciovou společnost a objevili se také soukromí dopravci. ČD i další firmy, které jezdí na ztrátových trasách, opět dostávají od státu příspěvky, které pokrývají provozní ztrátu, a navíc se stát chystá k prodeji některých tratí, které kdysi vykoupil.
Před několika lety oznámila Správa železniční dopravní cesty, že tratě, které jsou pro ni výrazně prodělečné – tzn. jezdí po nich málo vlaků, za které by dopravci platili poplatek za užití dopravní cesty – zruší. Zvedl se ale velký odpor obcí a železniční veřejnosti a ministerstvo dopravy nakonec návrhy na rušení tratí zamítlo. Loni ale železniční správa přišla s jiným nápadem. Chce tratě prodat – do určité míry tytéž, které kdysi chtěla rušit. Proti tomu se tak velký odpor nezvedl, ačkoli se obcím nelíbí, že samy dostanou návrh k odkoupení tratí, až když o ně nikdo nebude mít zájem za tržní cenu. Podle mluvčího SŽDC by ale vzhledem k podmínkám prodeje nemusely být místní trati pro různé spekulanty, jimž o provozování železnice nejde, zajímavé. „Chceme, aby ten, kdo dráhu koupí, dráhu ještě minimálně pět let provozoval jako činnou,“ upozornil mluvčí Jakub Ptačinský.
Návrh na prodej prvních pěti tratí už odeslala SŽDC na ministerstvo dopravy a čeká na podpis ministra Antonína Prachaře (ANO). Ten uvedl, že by prodej mohl posvětit během příštího čtvrtletí.
Jaká je budoucnost lokálek? Některé jistě budou naplno fungovat dál a zůstanou státu – třeba Posázavský pacifik z Prahy do Čerčan nebo šumavské lokálky rozhodně netrpí nezájmem cestujících. Obce mají zájem o některé další, mezi které patří i zmíněná Kozí dráha nebo trať do Jemnice. Jsou ale i tratě, o něž nejspíše nebude mít zájem vůbec nikdo – hlavně proto, že jsou už z velké části rozkradené, přejezdy zalité asfaltem a zbytek zarostlý. Jak se ale ukazuje, alespoň místy se pro tratě daří nalézt nové využití. Jediná otázka je, zda bude role lokálek opět sílit, nebo je rostoucí počet výletních vlaků či obnova některých poničených úseků pouhým posledním vzepětím, které nebude trvalé a nakonec skončí Česko tak jako třeba Chorvatsko nebo do jisté míry i Slovensko nebo Rakousko – provoz pouze na hlavních tratích a všude jinde autobusy.