Hřensko - Jednou z nejznámějších atrakcí Českého Švýcarska jsou soutěsky na říčce Kamenici. Tato unikátní krajina vznikala na dně moře, po jeho ustoupení začaly krajinu přetvářet přírodní procesy, které působí neustále. Dlouhou dobu byla oblast kolem Kamenice těžko přístupná a svým tajemnem lidi spíše odrazovala. Až konec 19. století znamenal obrat a do soutěsek se dostali turisté. Oblíbenost atrakce dokládají písemností z 20 let minulého století – v Edmundově soutěsce převáželo 14 člunů, v Divoké 7, dohromady navštívilo soutěsky v průměru 160 tisíc lidí ročně. Edmundova a Divoká soutěska jsou v provozu od 6. dubna 2012.
Romantická procházka podél toku Kamenice obklopené z obou stran hradbami vysokých skal, cesta pod skalními převisy, skrz několik tunelů a přes úzké lávky. Dva úseky cesty lze projet pouze na lodičce – jedná se o Edmundovu (jinak nazývanou Tichou) a Divokou soutěsku. Převozník návštěvníky seznámí s živými i zkamenělými obyvateli soutěsek.
Zmíněné soutěsky lze projet v obou směrech. Mají podobu skalnatého kaňonu se strmými, často kolmými stěnami, vysokými 50 –150 metrů. Některé části skal se kdysi utrhly a sesuly na dno soutěsky. Mnohé skalní věže mají zajímavé tvary - Skalní rodina, Strážce.
Edmundova (Tichá) soutěska měří 960 metrů, Divoká 450 metrů. Jízda trvá v Edmundově soutěsce asi 20 minut, v Divoké pak 15 minut.
Základem turistické atrakce byla sázka
Soutěsky na Kamenici tvořily dlouhou dobu obtížnou překážku, kterou museli obyvatelé pravobřežních obcí Vysoké Lípy a Mezné zdolávat cestou do kostela v Růžové. Kamenice však byla nejen překážkou, ale i zdrojem příjmů – plavilo se tu dříví a při zimních tazích pstruhů a lososů nastávaly rybářům zlaté časy.
Pět dobrodruhů se v roce 1877 v hřenské hospodě U Zeleného stromu vsadilo, že splují soutěsky na vorech. Pak na třech vorech vyplulo od Dolského mlýna do míst, kterým tenkrát lidé říkali „konec světa“. Čtyři metry dlouhá plavidla dopravila posádku bez úhony až do Hřenska. Tím byl položen základ využití soutěsek jako turistické atrakce.
Kníže Clary-Aldringen poté povolal italské odborníky a pod jejich vedením pak na 200 dělníků upravovalo soutěsky, pomáhal i Horský spolek pro České Švýcarsko. Vznikly plovoucí chodníčky, mostky, vystřílely se tunely, zasadily lávky nad vodou a postaven byl jez.
Edmundova soutěska se pak slavnostně otevřela 4. května 1890. Provoz obstarávalo pět lodiček, převozníci v námořnických stejnokrojích poháněli a kormidlovali plavidla bidlem, což zůstalo dodnes. Divoká soutěska se svého otevření a první plavby dočkala o osm let později.
Edmundova soutěska - dříve nazývaná Tichá nebo Dolní. Jedná se o skalnatý kaňon řeky Kamenice, o poslední ze tří soutěsek na dolním toku řeky. Její stěny tvoří strmé, často kolmé skalní stěny, vystupující nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů, s dobře patrným kvádrovým rozpadem pískovců, některé balvany se sesuly na dno kaňonu.
