Historie Pankráce a příběh jednoho obrazu z depozitáře

• ČT24

4. 4. 20154. 4. 2015, 15:05|Zdroj: ČT24

Kostel sv. Pankráce

Zdroj: ČT24/Wikipedia

Praha - Dnes už jen nejstarší pamětníci vědí, jak kdysi vypadalo okolí kostela svatého Pankráce a ulice Na Pankráci. Proměnu tohoto místa dokumentují staré fotografií a hlavně příběh jednoho dávno zbouraného domu a velkého obrazu, na kterém byl zachycen, přestože v době, kdy obraz vznikal, dům už dávno nestál. Obraz spočíval řadu desetiletí v depozitáři muzea a teprve při natáčení příběhu tohoto obrazu ho znovu spatřila neteř autora - po 56 letech.

Císařské mapy z poloviny devatenáctého století ukazují Pankrác jako ulici o jediné frontě domů s jedinou odbočkou do současné Táborské ulice. Je tu i kostel sv. Pankráce a vedle něj velká stavba. A právě tento dům zachytily i drobné snímky přefocené ze starého obrazu. Dům se jmenoval Stará Pankrác. A obraz namaloval v roce 1929 Jaroslav Leden, strýc paní Olgy Hohinové. 

Paní Hohinová teď vzpomíná, že obraz strýc namaloval na přání její babičky, když se dozvěděla, že se budou stěhovat a že se všechno bude bourat. „Tak mého strýce Jaroslava požádala, aby jí namaloval kostelíček Pankrác, u svatého Pankráce. On ho nakreslil a Popelka Biliánová, když to viděla, tak mu navrhla a také ho tím inspirovala, aby namaloval celou tu budovu Staré Pankráce – hospoda Stará Pankrác – taky se to myslím jmenovalo U Žižkova stolu,“ říká Olga Hohinová, pamětnice a neteř autora obrazu.

Inspiraci k malbě obrazu dodala známá spisovatelka mnoha knih o Praze nebo městem inspirovaných, Popelka Biliánová, která bydlela ve stejné ulici, jen kus dál za vyšehradskou branou.

Popelka Biliánová (27. ledna 1862, Králův Dvůr – 7. března 1941, Praha), rozená Marie Popelková, byla česká vlastenecká spisovatelka, dramatička a publicistka, autorka řady sentimentálních próz, osvětová pracovnice v ženském hnutí.

Než strýc paní Hohinové zemřel, přál si, aby obraz dostalo Muzeum hlavního města Prahy. A paní Olga Hohinová pak obraz neviděla celých 56 let. Pořad Z metropole proto oslovil pracovníky městského muzea a ti pro nás dávno zmizelý obraz ve svých depozitářích ochotně našli. Paní Hohinová, když se o možnosti obraz znovu spatřit dozvěděla, prý brečela, přestože se jí to obvykle nestává.

„Tento obraz se zde paradoxně i přes svoji velikost jakoby znovu objevil, ještě předtím byl základně restaurován, proběhlo v roce 2003 nějaké základní ošetření, očištění, k tomu máme nějaké záznamy. Ale o tom původu jsme neměli žádné informace. Takže my jsme velmi rádi, že teď se konečně ta historie znovu odkrývá,“ uvedl Matěj Pospíšil, kurátor uměleckých sbírek Muzea hlavního města Prahy.

Obraz Stará Pankrác má obdivuhodné rozměry 3 x 1 metr. Vznikal celé dva roky. Poté, co ho Jaroslav Leden s pomocí svého bratra Františka namaloval, visel v jeho kadeřnickém salonu na Pankráci. Po smrti autora se pak jeho manželka Františka nechtěla obrazu vzdát a poslední přání svého muže vyplnila až o dvanáct let později. Od té doby ho neviděl nikdo kromě několika zaměstnanců muzea a restaurátorů.

Celkový záběr na obraz

Zdroj: ČT24

Obraz je velmi cenným dokladem toho, jak to v ulici Na Pankráci kdysi vypadalo. I s mokřinami, jichž bývala Pankrác plná. Přestože ho Jaroslav Leden maloval ve 20. letech minulého století, znázorňuje situaci ještě starší - z roku 1895, tedy z doby, kdy se rodina Lednova do Prahy přestěhovala. Pan Leden ale nemaloval po paměti, ale podle svých starých skic.

„Bydleli právě ve staré budově, kde se říkalo Stará Pankrác, od roku 1895 až do doby, dokud se ta stavba Stará Pankrác, ta dlouhá budova nebourala,“ vzpomání Olga Hohinová.

Jako stavební materiál byly pro Starou Pankrác v roce 1790 použity zbytky zbourané kaple Božího těla, která stávala na Karlově náměstí. Jak píše dobový záznam - mramorová deska oltářní stala se výčepním stolem hospody domu s kovárnou na Pankráci.

Stará Pankrác padla někdy kolem roku 1908, kdy bylo rozhodnuto o stavbě školy v tehdejší Benešově, dnes ulici Na Pankráci. Na místě starého domu teď stojí fronta moderních domů i se zmíněnou stoletou školou. Když Stará Pankrác mizela, ještě pochopitelně nikdo netušil, že se tu bude stavět metro, Nuselský most a severojižní magistrála. 

Každopádně o půl století později padly skoro všechny domy v ulici Na Pankráci. Ty byly zachyceny ve filmu Punťa a čtyřlístek z roku 1955. Zůstala vlastně jen škola, jako zázrakem jeden drobný dům a kostel svatého Pankráce.

Pankrác (německy Pankratz) je název horní části katastrálního území Nusle v Praze 4 (vlastní Nusle se nacházejí v okolí náměstí Bratří Synků a v Nuselském údolí kolem železničních tratí na Plzeň a České Budějovice, oblast na kopci jižně od Nuselského údolí (na Pankrácké terase či Pankrácké pláni) je označována Pankrác, podle kostela svatého Pankráce, dříve také Nusle II). Oblast Pankráce byla ve 20. a 30. letech 20. století územím rozsáhlé bytové výstavby. Další výstavba pokračovala hlavně v 60. letech, kdy vyrostla sídliště Pankrác I, Pankrác II a Pankrác III.

Záběry ve filmu zachytily i současné předmostí Nuselského mostu v místě, kde dnes stojí gymnázium Na Vítězné pláni. A taky Náměstí hrdinů dávno předtím, než nejen Pankrác přeťala osmiproudá dálnice. Jak z filmu vyplývá, stávala tu i benzinová pumpa.