Pro současné počasí se hodí náramně. Novinka kanadského písničkáře Neila Younga Chrome Dreams II není nová zcela, první tři skladby jsou nevydané nahrávky z 80. let, které Young hrával na koncertech a teď tedy vydal. "Prostě čekaly na svůj čas a ten teď přišel," říká Young. Například pro Ordinary People (obyčejné lidi). Tahle věc má 18 minut a obsáhlý text s výbornou naléhavou melodií, nutnými předpoklady podobně laděných skladeb autorových nebo třeba Dylanovy Joey. Ostatní skladby jsou kratší a nové. A nasazenou kvalitu z počátku klidně a souvisle drží. Po bouřlivé protestní předchozí desce se Young vrací k tomu, co umí nejlépe. Vynikající naléhavé muzice oscilující mezi až nasládlými baladami a rockovými drhnutími.
Protestní zůstávají jeho internetové stránky www.neilyoung.com. Bonusové vydání více než hodinového CD obsahuje DVD a je, ať tak nebo tak, výborným zápisem do nekonečné Youngovy diskografie. Nekonečné, protože Young určitě brzy přijde s dalším hnutím. Za první týden se desky ostatně prodalo přes 50 000 kusů jen v USA. A pak, že je krize.
Z přílohy MfD se stává křesťanský magazín. Tak si aspoň vysvětluji fakt, že otiskují zpovědi. I když ta má být podřízena zpovědnímu tajemství, takže by se tisknout neměla. Mám v tom zmatek, jsem ateista, takže třeba se něco změnilo. Tedy, lépe řečeno, muselo se změnit, neboť jinak by přece zpovědi nevycházely. Ta aktuální, čtvrteční, byla avizována celý týden – Zpověď Petra Svobody, první po smrti otce, skladatele Karla Svobody. Těšil jsem se opravdu nezřízeně – co se asi dozvíme, kolik zdrávasů bude potřeba k odpouštění?
Ale vše bylo jinak. Krotké povídání se zabývalo volnými úvahami Karlova syna nad povahovou nekvalitou a vztahovou nestálostí poslední manželky otce, Venduly, tedy, jak jsem se dozvěděl, správně Václavy Svobodové. Že prý není taková světice (všimněte si, opět církevní termín), jakou se dělá. Že prý měla nejspíš milence a táta s ní žil na úrovni Války Roseových. To mě nepřekvapilo vůbec, myslím, že se to poměrně všeobecně ví. Ale budiž, říká to syn, to je zdroj nejzdrojovatější. Není důvod mu nevěřit. Určitě zajímavý rozhovor, ale ZPOVĚĎ?!? Ostatně o nějakém hříchu Petra nepadlo ani slovo.
Rozechvělý redaktor se ještě vyzpovídal v podvalu sám, jak si v příjemném studiu s desítkami zlatých desek, tedy ve studiu Karla Svobody, zapálil, aby tak stvrdil pohodu, kterou pozorný syn Petr vytvořil. A ten si pak zapálil taky. Hulili, do toho přišla Petrova snoubenka a pohoda byla dokonaná. Až do tří do rána se v Jevanech zpovídalo. Což, pokud vím, v kostelech nebývá.
A na závěr dovolte malé přičinění k polemice Hutka-Nohavica. Fascinuje mě řada ohlasů, které berou Nohavicův podpis a aktivní spolupráci s StB jako cosi nepodstatného. No tak trochu pokles, a co, je to vynikající muzikant! Ano, je to výborný muzikant a jeho písně zejména z minulé dekády patří mezi nejlepší tuzemské zápisy. Ale to přece nic nemění na tom, že práskat se nemá!
Ať už třeba sděloval fízlům málo podstatné věci. Jednak nemohl rozpoznat, nakolik jsou podobná práskání podstatná a nemohl přece vědět, jak dlouho to ještě bude pokračovat. Za kým ho ještě vyšlou, toho osvědčeného borce. Prostě myslím, že pokání by bylo na místě. Teprve po něm může přijít odpuštění.
