Obvykle říkám, že je Turecko ohromná země. Od nás z Ankary je na výlet všechno celkem daleko, i když se město zdá být skoro uprostřed státu (jen skoro, na východní hranice je to vzdušnou čarou mnohem dál). Pro ankarské je ale například 450 kilometrů vzdálený Istanbul skoro za rohem – vede k němu pěkná dálnice a cesta opravdu netrvá dlouho. Turecko je (když pominu Rusko) větší než kterýkoliv evropský stát – nejrozlehlejší Francie by se do něj vešla skoro jedenapůlkrát. A ten náš téměř desetkrát. Všechno je zkrátka velmi relativní.
Proč se tedy nepokusit pro lepší představu srovnat několik tureckých čísel s českými:
Obecné údaje
- Plocha: 785 347 km2 / ČR: 78 867 km2
- Hlavní město: Ankara, 4 800 000 obyvatel / Praha: 1 258 100
- Počet obyvatel (léto 2011): 73 785 550 / ČR: 10 542 080
- Nejlidnatější město: Istanbul, 13 200 000 obyvatel / Praha: 1 258 100
Demografie: Turecko stárne mnohem pomaleji než my. Čtvrtina jeho obyvatel by u nás ještě neměla občanku. Na 1 úmrtí jsou 3 porody. Není to dáno politikou státu, ani podporou porodnosti. Společnost od manželských párů očekává více než jedno dítě a oni jsou si toho vědomi, zejména nižší vrstvy to berou jako samozřejmost. Na druhou stranu jich většinou nemají nepočítaně. Rodiče na své potomky nebývají sami, model velké rodiny tu stále funguje.
I když je počet obyvatel velký, nesmíme zapomínat, že jsou mnohem více soustředěni ve městech a že existují celkem rozsáhlé neobydlené oblasti.
- Průměrný věk obyvatelstva: 29 let / ČR: 40,8 roku (Tento rozdíl mě dostal – nečekala jsem sice, že budou mít Turci tak vysoký průměr, ale ten náš mi byl taky novinkou.)
- Podíl mladších 15 let: 25,6 % / ČR: 14,2 %
- Podíl lidí v (produktivním) věku 15-64 let: 67,2 % / ČR: 70,6 %
- Podíl starších 65 let: 7,2 % / ČR: 15,2 % (sic!)
- Naděje dožití: 73,7 let: 76,1 ženy, 71,5 muži / ČR: 76,7 let: 80 ženy, 73,5 muži
- Průměrný počet dětí na 1 matku: 2,06 / ČR: 1,5
- Průměrný věk vstupu do prvního manželství: 23 let ženy, 26,3 let muži / ČR: 29 let ženy, 31,8 let muži (K tureckým údajům je třeba dodat, že se jedná o oficiální sňatky, zahrnuté do statistik. Je tu ale velké procento manželství uzavřených jen tradičně před imámem a bez jakékoliv úřední registrace. Není to novinka ani záležitost současné garnitury, ale praxe daná staletými tradicemi, mlčky tolerovaná policií, soudy, různými úřady, společností, ze které policisté, soudci, úředníci také pocházejí. Proto je skutečný průměrný věk vstupu do manželství zejména u žen podstatně nižší).
- Gramotnost: 87,4 % (Procento gramotnosti Čechů se mi nepodařilo vyhledat. Že by nebylo co řešit? To turecké musím upřesnit – gramotnost mužů je přibližně o 16 % vyšší než gramotnost žen. Relativně, protože ne každý, kdo vychodí základní školu, je skutečně gramotný. Vím tu o jinak bystré uklízečce, která neumí správně napsat čtyřpísmenkovou značku čisticího přípravku, který nejraději používá…)
- Počet uživatelů internetu: 35 000 000 / ČR: 5 600 000 (Obě čísla jsou zajímavá v poměru k počtu obyvatel. Zejména proto, že internet v Turecku používají jen lidé z měst). autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 Život na turecké ulici
Ekonomika (2010): Je známo, že v posledních několika letech se turecké hospodářství vyvíjí velmi rychlým tempem. I tak jsou čísla oproti počtu obyvatel stále nízká. Kdyby jedno odpovídalo druhému, bylo by Turecko světovou ekonomickou velmocí. Podobný soulad není v dohledné době reálný, ale vývoj svědčí o dobré cestě a relativní stabilitě.
- HDP na obyvatele: 13 038 USD / ČR: 25 600 USD
- Celkový růst HDP: 8,9 % / ČR: 2,3 % (sic!)
- Inflace (spotřebitelské ceny): 6,4 % / ČR: 1,5 % (Do dnešního dne je pro mnohé 1 turecká lira „milion“ a už jsem tak slyšela mluvit i děti, které byly v době měnové reformy roku 2005 maximálně batolata. Cestovatelé, pozor – se znalostí číslovek do 100 tu mnohdy nevystačíte!)
- Obchodní bilance: 71,6 miliardy USD / ČR 6,640 miliardy USD
- Nezaměstnanost (červen 2011): 9,2 % / ČR: 8,2 %. S tureckou nezaměstnaností je to trochu jinak než s naší. Oficiální čísla na ni nestačí, vlastně ani u nás úplně ne. Zdejší údaj svědčí jen o těch, kteří jsou vedeni úřady jako nezaměstnaní. Nezahrnuje pracující občas, příležitostně, na černo ani rodinné příslušníky (hodně ženy a často vypomáhající děti) v rodinných podnicích všeho typu a velikosti, kteří nejsou papírově vůbec vedeni jako zaměstnanci a jejich osobní příjem - pokud ho mají - není nijak zdaněn. Samozřejmě se to týká i venkovského obyvatelstva a zemědělců. Ačkoliv se turecký stát ze všech sil snaží vědět a evidovat všechno - chránit své osobní údaje tu vlastně ani nejde, zkopírovat si váš doklad smí snad kdekdo, nikdo to nepovažuje za nic zvláštního - na tohle zatím efektivní páky asi nemá).
Závěr není. Pokusila jsem se ilustrovat některé rozdíly statistickými čísly.
Více se mi zamlouvá, jak funguje náš český stát, nehledě na velmi časté dokonale odstrašující zprávy. U nás věci v běžné a šedé každodenní praxi běží celkem spořádaně a spolehlivě. Tady naoko spořádaně a musíte si je hlídat, připomínat a mít svatou trpělivost. Na druhou stranu ale mám z Turecka mnohem silnější pocit naděje, vývoje, změn. Nevím, zda to tak vnímají Turci samotní, zejména chudé vrstvy asi ne – a já jsem tu cizinka. Přála bych jim, aby se tu podařilo zachovat to nejlepší z tradic a spojit je s prosperitou pociťovanou všemi. Taková malá utopie nejen pro Turecko…
