Možná patříte k většině, která nemá proč se vzrušovat propadem akciových fondů, jen úpí nad zvyšováním cen potravin, energií, nájmů atd. Ale třeba naopak patříte k těm, kteří nad ekonomickými stránkami novin lomí rukama nad minusovými znaménky u výkonnosti toho svého fondu (fondů). V obou případech máte důvod klást si stejné otázky jako třeba Financial Times (FT) ze soboty 26. ledna, nebo se podivovat nad závěry, ke kterým dochází - podle téhož listu ze včerejška - ředitel MMF Strauss-Kahn.
Svět podle Zdeňka Velíška (98)
Několik myšlenek nikoli z mé laické hlavy
Úvodník z FT z 26. ledna konstatuje, že „finanční recesi, k níž se v USA schyluje, nevyvolává ani zpomalení výkonu amerického průmyslu ani naftový šok, ale že “půjde o recesi rodící se ze samotného systému….„. Pak neváhá položit otázku: “Je finanční systém(…) zkorumpovaný a zralý pro reformu, nebo je zdravý, ale podléhá vnějším tlakům(…), s nimiž se těžko vyrovnává? Budoucnost našeho silně liberalizovaného finančních trhu je závislá na odpovědi na tyto dvě otázky."
Jako další fenomén současného chaosu na finančních trzích uvádí FT ve svém úvodníku i případ riskantních operací v Société Générale, a následné miliardové ztráty tohoto francouzského finančního obra. Rovněž tento případ vede FT k závěru, že „selhávají mechanismy kontroly a že je tedy třeba je nastavit jinak. Tak, aby dokázaly zamezit tak kolosálním podvodům“. Nebo - dodávám - scestným, bezohledným praktikám, ze kterých podezírají dnešní svět financí už i jeho dřívější vůdčí osobnosti nebo i současní státníci, když pak sami musí na svých bedrech nést starost o nápravu škod napáchaných v ekonomice a v sociální sféře divokými finančními operacemi. (Viz následující odstavec.)
Obrovský rozsah zaznamenaných ztrát v Société Générale vzbuzuje ve francouzské veřejnosti i ve vládních místech pochybnost o tom, že miliardovou ztrátu tam způsobily jen nezodpovědné operace jednoho jediného makléře. Agentura Reuters ke zprávě o nich připojuje výrok (bohužel anonymního) patriarchy investičního bankovnictví: „Kultura poctivého bankovnictví vymizela. Místo ní tu máme kulturu šampiónů bažících po stále větší moci. A chtějí ji mít co nejdřív.“ Připomíná mi to jeden z ekonomických postulátů francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který se dožaduje „návratu morálky do spekulativního finančního kapitalismu“. Hlásal to i na půdě amerického senátu. A sklidil „standing ovation“, potlesk vstoje.
Stát a neviditelná ruka trhu. (Finančního.)
Propady na burzách a finančních trzích mají teď - nejprve v USA - napravit „stimulační opatření“ ve sféře fiskální politiky. Prezident Bush už navrhl konkrétní soubor daňových úlev a investičních pobídek, který má urychleně projednat Kongres. Stát, disponující jen veřejnými prostředky (což jsou prostředky daňových poplatníků), má tedy intervenovat, když tržní mechanismy začnou selhávat, a nejsou už samy o sobě schopny recesi zadržet? HN dnes v hlavním titulku na první straně používá i slovo krize. Nezastavil se před ním ani ředitel Mezinárodního měnového fondu (MMF) Dominique Strauss-Kahn, který také - velmi překvapivě podle odborníků - vyzývá k řešení situace za pomoci státních pokladen. Doporučuje, aby státy zvýšily veřejné výdaje, a to i v zemích s rozpočtovými deficity (FT z 28. 1. a RP z téhož dne). „Nemyslím, že nás z té krize dostanou pouze finančnické nástroje. Možná, že dnes je tou správnou cestou nová fiskální politika“, říká Strauss-Kahn.
Fiskální politiku nedělá trh, nedělá ji bankovní svět, dělají ji vlády. A zásahy vlád do mechanismů trhu, v tomto případě finančního trhu, jsou ve světě liberálních ekonomik považovány přinejmenším za nestandardní. Když k nim vyzývá ředitel MFF, jsou asi zatraceně potřebné. Ovšem je tu jedna okolnost, která z nich dělá pro samotné liberální ekonomiky handicap. Tou okolností je fakt, že liberální svět musí právě v této době intenzivně bránit svá strategická odvětví před pronikáním kapitálu, za nímž stojí právě státní moc a její politické, nikoli pouze obchodní cíle. (Viz například HN z 25. 1. „Západ kritizuje suverénní fondy“ nebo i ze dneška - „Gasprom obkličuje Evropu“ - nebo řadu mých komentářů na webu ČT24 včetně toho posledního z minulého úterý.) Dnes už se přitom nejedná jen o kapitál ruský nebo čínský, ale například i o investice z petrodolarových emirátů. Všem těmto investorům, vehementně toužícím pronikat do evropských ekonomik, bude teď těžší předhazovat „státní“ původ jejich peněz, a „státní“ politické zájmy za jejich investicemi.
Neodvažuji se z toho všeho vyvodit jiný závěr, než že svět se nám mění před očima. A bude dobré si toho pečlivě všímat. Nevystačíme s ustrnulými schématy.
- Ilustrační foto autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/61/6097.jpg
- Centrální banka USA autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/56/5547.jpg
- Ilustrační obrázek autor: Markéta Sandanusová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/48/4787.gif