Jen pár slov úvodem: Co se mne týče, chci vidět ČT 24 jako šanci. Třeba ne úplně optimální, ale co kdy v životě bylo předem optimální! K optimu se musí člověk propracovávat sám. Což bývá obvykle celoživotní náplň, a kdyby snad člověk optima dosáhl dřív než konce svých sil, asi by se pak bál podívat dopředu.
Webová stránka ČT 24 je taky šance. (Teď už budu konkrétnější, pokud jste mé rozumování na úvod považovali za plytké.) Nabídnutého prostoru se pokusím využít k tomu, abych dořekl něco z toho, co nestihnu třeba v Událostech-komentářích. Tam jsem minulý pátek dostal otázku, zda je česká politická scéna připravena na kampaň, v níž má veřejnosti vysvětlit význam a dopad evropské ústavy. Nemějte strach: teď nebude následovat písemný přepis mé odpovědi v UK. Na webu je prostor i pro to, co se v UK příliš nehodí: zasmát se nad tím, jak u nás kampaň k evropské ústavě zatím probíhá. Se strany zastánců evropské ústavy jsme se dočkali jen více či méně vehementního popírání argumentů, které sypali z rukávů mnohem iniciativnější odpůrci ústavy. A jelikož vyvracet argumenty znamená především zopakovat je, zazní argumenty proti ústavě pokaždé dvakrát! Vést polemiku takhle, tedy defenzivně, je totéž jako nabídnout protivníkovi v mediích polovinu svého prostoru. Kdo děla do reklamy, do politiky nebo do medií, ví, jak cenný takový prostor je.
A navíc: vyvracet něco, znamená negovat to. Takže kampaň se z obou stran vede jen negativními argumenty! No, nad tím vším se přece musí člověk trochu zasmát, ne? Logika přece proevropským politikům napovídá, že lidé se nemusejí dovědět, proč nemají ústavu zamítnout ale musejí se dovědět, proč ji mají přijmout. Ať už referendum v Česku bude nebo ne, je na čase, aby už česká veřejnost akceptovala fakt, že kvalita života (nebo jen zcela prostě: obsah jejich kapsy) bude v podmínkách globální hospodářské soutěže čím dál víc záležet na celkovém úspěchu integrované Evropy a čím dál míň na úspěchu české politiky v dobývání pozic uvnitř Unie. Uznali bychom to rychleji, kdybychom si všimli třeba toho, že mezinárodní obchod (ale i politiku) začíná silně ovlivňovat obrovská ekonomika Číny a že už jen tenhle fakt nutí evropské země k soudržnosti a ke společné strategii.
Ten pojem kvalita života má, na to nezapomínejme, jednu primární polohu: pocit bezpečí. Nedávno řekl Putin, že rozpad SSSR byl největší tragedií minulého století. To něco říká o jeho nejtajnějších myšlenkách. My Češi bychom se neměli cítit v bezpečí, kdyby byla naše země vytěsněna z jádra evropské struktury nebo se sama postavila na její okraj. Je přitom zřejmé, že nepřijetí ústavy povede k „vícerychlostní Evropě“! Ústava má - řečeno obecně - Evropskou unii stmelit a posílit. Ani její čeští odpůrci neříkají, že ji má oslabit. (Jenže jim posilování a stmelování Unie vadí.)
Úsilí Evropy o dosažení takové jednoty, která by jí zajistila potřebnou autoritu a váhu a ve světovém ringu - a nám všem důstojnou životní úroveň - je jedním z velkých dramat naší doby. Když se to kvůli partikulárním zájmům členských zemí nepodaří, přestane být EU hradbou, za kterou si můžeme pěstovat třeba i své národní zájmy. Pak ale také ztratí evropská struktura svou přítažlivost a začne se drobit. A rozdrobená Evropa je zítra porobená Evropa. I pro ty rozpolcené Francouze jsem tuhle mobilizační pravdu zrýmoval: Aujourd´hui désunis - demain démunis! .*)
Před sto lety byl ztracen ten, kdo neviděl dál než na svá humna. V globálním světě se humna posunují. Přece známe termín „global village“! EU je – nazíráno z tohoto úhlu – jen taková malá „european village“. A v ní se právě teď možná ze všeho nejvíc hodí hlásat dům od domu to, co se mi povedlo říct v minulém odstavci francouzsky možná líp než česky:
*) Dnes nejednotní - zítra nemajetní!
