Největší země v Evropě (mající přes 600 tisíc km²) má za sebou „neodpustitelně lhostejné volby“ – jak se to ozvalo ze západního Lvova i z východního Charkova. Janukovští si myslí, že mohli zmobilizovat víc příznivců, a totéž je zřetelně znát (ale s mnohem větší hořkostí) na straně Tymošenkové. Statisíce voličů zůstaly doma. Ale výsledek je těžko zpochybnitelný ze základních údajů. Janukovyč si dal velkou práci, aby jeho lidé srdečně vítali ve volebních místnostech pozorovatele OBSE, PACE (dokonce i nemnohé pozorovatele z Ligy arabských zemí v důležitých v oblastech, kde volili Krymští Tataři i jin-etničtí muslimové).
Poslední výsledky, na kterých se bude už jen málo a nevýznamně něco měnit, jsou: 12 473 000 hlasů pro Viktora Fedoroviče a 11 589 000 hlasů pro Julii Vladimirovnu. A 884 000 hlasů jako rozhodující rozdíl může být těžko u soudu či jiných orgánů zpochybněno. Může to jen sloužit k politickému boji, o jehož účelnosti je však přesvědčen jen „malý Majdan“ – tj. Tymošenková s nejbližším okruhem kolem sebe.
Střízlivější politici z jejího bloku soudí, že pět let v opozici není zas tak dlouhá doba. Dokonce v době, kdy se svět bude dostávat z nejtěžší hospodářské krize za víc než půl století, je užitečné rozhlížet se z kritických opozičních lavic, jaký bude další vývoj především v Rusku a v Evropě. A také, zatímco nový šéf Ukrajiny Viktor Janukovyč se velmi těžko bude vypořádat se sociálními problémy (o celkové hospodářské koncepci ani nemluvě), bude jen tak tak čas připravit se na příští parlamentní volby. Ty se v časovém horizontu dvou let budou rychle blížit – a budou mít vedle sebe „zapeklité problémové dvojče“ EFŠ – evropský fotbalový šampionát.
Na Ukrajině jsou silnice v tak strašlivém stavu, že už jen ony hrozí, že velký fotbalový svátek starého kontinentu bude pro Kyjev strašlivou ostudou. A vrtulníky se fotbalové týmy sotva mohou přesouvat mezi stadiony a dokonce za hranice. Jak proniklo z okruhu poradců Janukovyče (ještě letos koncem ledna) po nástupu k moci, bude rozhodnutí o tom, co s šampionátem, jedno z nejbolestivějších. Bude-li se konat, pustí to Ukrajině žilou do té míry, že nezbude na řadu důležitých věcí. Zříci se konání je přitom pro mnohé Ukrajince něco jako nemyslitelná potupa a přiznání skoro katastrofálního stavu ekonomiky. Jakákoliv pomoc z ciziny by i v zázračně sponzorské podobě byla vždy malá. Evropský fotbalový šampionát je tady super-danajský dar, srovnatelný s „běžným haitským zemětřesení“.
Ukrajina od oranžové euforie (dodnes mylně považované za revoluci) velmi vystřízlivěla. Globální krize dala Ukrajincům najevo, že každému (tedy i USA, EU i Rusku) je bližší vlastní košile, než ukrajinský kabát. Padly desítky projektů, které byly Kyjevu přislíbeny; a nejdřív ty ekologické a bezpečnostní (hlavně pro uhelné, důlní oblasti). V září 2009 si na zasedání prezidentského týmu postěžoval prezident Juščenko, že „byl zrazen“. Nikdo tento únik postesknutí nevyvrátil – jen se uvažovalo, zda měl na mysli Brusel, nebo Washington. A nejspíš se to týkalo přátel bližších i vzdálenějších – neboť to bylo krátce po jednání jak s představiteli USA (a NATO), tak Mezinárodního měnového fondu a pak EU. Ukrajina přestala být předním kolbištěm mezinárodních zájmů, protože začaly silně převažovat „kauzy“ Iráku, „Afpaku“ (čili Afghanistánu+Pákistánu), Iránu a opět rychle se zostřujícího napětí v arabsko-izraelské sféře.
A to nejdůležitější – v rusko-amerických vztazích dochází ke kritické situaci, která snese srovnání s cestou přes zrádné bažiny či přes oblast tekutých písků. Začíná viset ve vzduchu uzavření nejdůležitější strategické dohody o raketo-jaderné paritě USA a Ruska – v předvečer vzpomínkových konferencí a setkání k 65. výročí konce druhé světové války.
Za takových okolností se Ukrajinci včetně Tymošenkové a Janukovyče nemohou divit, že jejich boj a jejich starosti ustupují do pozadí. Zástupci OBSE to také dali naprosto jednoznačně najevo, když skoro okamžitě po uzavření volebních místností prohlásili, že volby byly „regulérní a poctivé“. Kdyby byla tendence stranit Tymošenkové, jistě by se pár neregulérností našlo. Ale zájem „staré Evropy“ či Ameriky rozehrávat ukrajinskou kartu dnes očividně chybí. Se svými hlubokými problémy (ekonomickými, sociálními, finančními) si má Ukrajina pomoci sama. A v odtažitosti od Kyjeva je také zřejmá kritika a nespokojenost Bruselu i Washingtonu s tím, jak si hlavní postavy oranžové revoluce posledních pět let vedly. Juščenkovci a Tymošenkovci za těch pět let naprosto nezchudli, i když se jejich země víc propadala do bídy, o které zvláště v letech 2007 až 2009 svědčil zvýšený útěk Ukrajinců za prací do ciziny, včetně do Ruska a dokonce v (relativně) největším počtu do Kazachstánu. Tam za existence SSSR nebyl jediný významný závod, kde by vedoucí kádry nebyly z Ukrajiny. (Polovina současného vedení Kazachstánu, včetně prezidenta Nazarbajeva, vystudovala univerzity na Ukrajině – a to je nezanedbatelný vztahový faktor).
Ukrajinu nyní čekají tři fáze. První se týká vyjasnění z právního a politického hlediska výsledku volby. Druhou fází bude pragmatické vyjasnění, založené na konkrétních koaličních principech. To se týká jak vítězů volby nové hlavy státu, tak vazeb, které dokáže vytvořit opozice. Pak teprve přijde třetí fáze, daná „blízkou globalizací“. To bude konkrétní praktické dojednávání hospodářských a finanční vztahů s Evropou i Ruskem. A navazování na už nemalé kontakty s Indií a s bohatými šejky Blízkého východu. Začátkem března chce Janukovyč znovu jednat s Mezinárodním měnovým fondem „o nových parametrech vztahů“. A zároveň během jara předjednat spolupráci v energetické oblasti s Ruskem. Důležitá bude i návštěva Jeleny Krynnikové v Kyjevě. Nová ruská ministryně zemědělství se chlubí tendencí udělat z Ruska světového vývozce obilí (což se jí už loni podařilo). Rusko-ukrajinská spolupráce v široké oblasti agroprůmyslového rozvoje může být jedním z nejdůležitějších faktorů, který pomůže Ukrajině z velkého bláta do už jen menších louží. To „prosté“ Ukrajince může a bude zajímat nejvíc. A problémy velké mezinárodní politiky na čas pravděpodobně ustoupí do pozadí.
- Prezidentské volby na Ukrajině autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1413/141257.jpg
- Kyjev autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/394/39303.jpg
- Viktor Janukovyč autor: Efrem Lukatsky, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1412/141184.jpg
