Stačilo málo a mohli jsme mít světovou proslulost. Nejvíc nakročeno jsme k tomu měli v páteční veřejné volbě prezidenta, kdy zákonodárci dostali unikátní možnost volit oba kandidáty najednou. To byl tah, který by nevymysleli ani kocourkovští radní. A mohli jsme už mít nejen jednoho, ale dokonce dva prezidenty! Místa pro dvě hlavy státu je na Hradě dost, ovšem myšlenku, jak skvělá mohla být jejich spolupráce, raději nerozvíjejme, třebaže by možná uspokojila obě prezidentské koalice. Všechno však pokazil nedostatek důvtipu v hlavách českých zákonodárců, kteří tak propásli neopakovatelnou příležitost stát se králi světových recesistů.
Ale dost ironie. Střízlivě hodnoceno, v této prezidentské volbě nešlo o reprezentativní akt volby prvního muže ve státě, nýbrž o přehlídku politické nemohoucnosti a trapnosti, o festival neumětelství. K prvnímu selhání došlo, když po neúspěchu prvních hlasování o způsobu volby byl zpochybněn i logický výsledek dohadovacího řízení, podle něhož nejprve měly hlasovat obě komory zvlášť a v případě odlišného výsledku se mělo o tajné či veřejné volbě rozhodnout součtem hlasů obou komor. Evidentně hrozícího úspěchu tajné volby se ČSSD a zelení zalekli a spolu s komunisty smetli závěr dohadovacího řízení (odsouhlasený i jejich zástupci) pod stůl. Následovalo absurdní dvojí navlas stejné hlasování o tomtéž, takže většina proti veřejné volbě (v součtu hlasů z obou komor) přišla zkrátka.
Pak dostaly události rychlý spád v podobě dvou uspěchaných kol nevyzkoušené veřejné volby. Nikdo z 281 zákonodárců včetně předsedajícího Miloslava Vlčka (ČSSD) si nestačil uvědomit, že skrutátorky podle zvednutých rukou pouze dělají anonymní čárky na papírek, který po předání volební komisi nenávratně mizí. Aby kterýkoliv volitel nemohl hlasovat pro oba kandidáty současně, tomu se ve Španělském sále, kde není hlasovací zařízení, dalo zabránit jen dvěma způsoby. Buď hlasováním po jménech, což by byla nejjednodušší a nejtransparentnější veřejná volba, nebo vyplňováním kartiček se jmény volitelů a s kolonkami „ano„ a „ne“ u obou kandidátů. Nadšení z protlačení veřejné volby po 10 hodinách sporů a nedočkavost mít to vše už za sebou měly za následek, že kartičky pro tento druhý způsob regulérního hlasování zůstaly pro první i druhé kolo volby v šuplíku předsedajícího. A navrhnout hlasování po jménech se nikdo neodvážil.
Takto narychlo spíchnutá a odflinknutá veřejná volba samozřejmě nebyla o mnoho veřejnější než tajná. Zůstala utajenou jak pro veřejnost odkázanou na televizní záběry, tak pro většinu pozorovatelů v sále. Situace se příliš nezlepšila ani v sobotu, kdy předsedající Vlček příslušné kartičky pro skrutátorky ze šuplíku vyndal. Občan se stejně nedozvěděl, kdo jak hlasoval, protože volební komise si jmenovité výsledky nechala pro sebe. Důležité je, že zvolen nebyl nikdo a boj mezi Klausem a Antiklausem se teoreticky rozšířil o další antiklausovské adepty, ostatně ihned zpochybňované, protože by odčerpali hlasy obdivuhodně se držícímu Janu Švejnarovi.
Václav Klaus si při pátečních projevech sociálních demokratů a zelených musel připadat jako na posledním soudu. Žádný hřích z hluboké minulosti mu nebyl zapomenut, žádný prominut. Jeho slib „kontinuity“ sotva může být brán jako pokání. A protože se „rychlá smrt“ Klausova protikandidáta v prvé volbě nekonala, má současný prezident před druhou volbou zase o trochu menší naději. Je to jistě neúspěch jeho a neúspěch ODS nepřipravené na varianty veřejné volby. Ale není to úspěch komunistů, z nichž některá média udělala „vítěze první volby“. Cíl nikoho nezvolit v první volbě zřejmě neměli jen oni. A že se to o jediný hlas podařilo, to nebylo ani tak zásluhou jejich hromadné abstence ve třetím kole, jako zkolabování jednoho Klausova volitele. Ostatně nikdo zvolen nebyl ani v prvním a druhém kole, kdy komunisté pilně hlasovali.
Pro přežití přímého přenosu první volby na televizní obrazovce bylo třeba dávky politického masochismu. Poněkud překvapivá však byla kritika výkonu profesionálů ČT ze strany politiků ODS. Dokonce bych řekl, že zpočátku bylo více televizních sympatií na straně Klause a teprve později (snad na upozornění) došlo k jistému vyrovnání ve prospěch Švejnara. Vzbouřené emoce probublávající oběma volebními dny poznamenaly nejen úsudek politiků, ale i některých komentátorů a přizvaných novinářů z jiných médií; naopak profesionálové ČT se svého úkolu zhostili podle mého soudu ze všech nejkorektněji.
- Zákonodárci na společné schůzi obou komor parlamentu volí nového českého prezidenta. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/78/7722.jpg
- Václav Klaus a Jan Švejnar kandidovali v první volbě prezidenta republiky 8. února 2008. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/80/7998.jpg
- Vojtěch Filip - místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM autor: Ladislav Doležal, zdroj: ČR http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/77/7670.jpg
- Z kuloárů prezidentské volby 8. února 2008 autor: Ladislav Doležal, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/77/7668.jpg
