Odmítavé reakce kosovských Albánců i Srbů na zahájení činnosti mise EULEX potvrzují, že v "nejmladším evropském státě" je takřka všechno znovu "v nejlepším nepořádku". Starý spor mezi většinovými Albánci a menšinovými Srby o právo na tuto bývalou srbskou provincii trvá, nic zásadního nezměnilo ani únorové vyhlášení kosovské nezávislosti, ani jeho uznání necelou padesátkou ze 192 členských států OSN.
Evropská unie vytrvale dělá, jakoby Západem protěžované odtržení Kosova od Srbska bylo legální a v zájmu míru na Balkáně. Kdyby tomu tak ovšem bylo, přítomnost bezpečnostních misí - dosavadní mise OSN (UNMIK) i nově instalované EULEX - by byla zhola zbytečná. Zároveň je příznačné, že ač mise vlastně garantují albánskou nadvládu, jsou to právě Albánci, kteří proti misi EULEX už uspořádali několik demonstrací. Mise podle nich „omezují suverenitu“ Kosova, neboli jejich nárok na absolutní svrchovanost v této části Balkánu. Protestují ovšem i Srbové, třebaže zase je by mise měla chránit před většinovým etnickým násilím. Nereálný projekt vytvoření multietnického státu s rovnoprávným soužitím obou národností tak zůstává i po desetiměsíční praktické zkoušce v rovině snů.
Start mise EULEX, která jen během prvních 16 měsíců přijde poplatníky EU na 205 milionů eur, byl několikrát odložen. Nejprve kvůli nesouhlasu Srbů, později kvůli výhradám Albánců. Ale ani teď nebude EULEX působit na celém území rovnoměrně. Jak připomněl ve Studiu 6 expert na Balkán Matyáš Zrno z Občanského institutu, na územích s převahou Srbů bude nadále fungovat mise UNMIK. Vymohla si to srbská vláda a pokládá to za své diplomatické vítězství. Srbsko totiž stále trvá na tom, že přítomnost mise EU v Kosovu je nelegální, protože odporuje rezoluci 1244 RB OSN, která Kosovo po náletech na Srbsko v roce 1999 přidělila pod správu jednotek OSN.
V systému dvou misí bude srbský sever Kosova samozřejmě inklinovat k propojení s mateřským Srbskem. Technicky by to nebyl velký problém, protože oblast Kosovské Mitrovice, která si už v červnu ustavila vlastní parlament, je jen formální součástí Kosova, téměř zcela závislou na Srbsku. Albánci si tuto situaci uvědomují, a pokud by k odpojení severu došlo, nepochybně by se mstili na jižnějších srbských enklávách, které jsou podle Bělehradu kulturní „kolébkou“ srbského státu. Pro kosovské Albánce by takový vývoj byl vítanou záminkou k definitivnímu etnickému vyčištění centrálních částí země od Srbů. Ani dnes se „v některých oblastech země Srbové nemohou zcela volně pohybovat“, připouští zvláštní pověřenec EU pro Kosovo Pieter Feith. A s nepřátelstvím se nedávno setkala i česká humanitární mise, jejíž autobus se na cestě za Srby ve střední části Kosova stal terčem útoku albánských civilistů.
Smutnou podkapitolou západního etnického inženýrství je i selhání české vlády, která pod tlakem Bruselu v květnu uznala (s výjimkou ministrů KDU-ČSL a přes nesouhlas prezidenta Václava Klause) kosovskou nezávislost. „Podle nás se v Kosovu nebuduje multietnický stát, protože máme zprávy o tom, že tam skutečně zakoření jen albánské obyvatelstvo,“ tehdy řekl předseda lidovců Jiří Čunek. Jednostranné odtržení Kosova a požehnání takto nabyté samostatnosti ze strany EU a USA má nebezpečné mezinárodní konsekvence. Podle kosovského precedentu velice ochotně postupovali Rusové v Gruzii. Imperiální postup v Kosovu po vzoru USA a EU aplikuje Rusko v otázce evropské protiraketové obrany. Ruské válečné lodě povzbuzeny „odvahou“ Západu v Kosovu manévrují v Karibiku a proplouvají Panamským průplavem. I když si to Západ nerad připouští, Kosovo skutečně pootevřelo cestu nové etapě imperiálních výbojů.
