Některé akty totalitní zvůle mají kočičí život. Ještě po uplynutí 18 let od pádu totality se skautská organizace Junák potýká s následky komunistického bezpráví. Ani polistopadové vlády ani justice dosud nebyly schopny učinit v kauze komunisty odňatého majetku Junáka spravedlnosti zadost. Vedení Junáka se proto muselo obrátit dokonce na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Jedná se o zámek Štiřín, který i s přilehlými pozemky dostal Junák v roce 1946 jako odškodnění za nacisty zabavený skautský majetek v předválečné hodnotě 25 milionů korun. Tehdejší Pozemkový fond ho tzv. úplatným přídělem Junáku prodal za 350 tisíc korun. Až po dvouletém užívání byl zámek skautům protokolárně předán do vlastnictví, a to paradoxně právě 25. února 1948. Brzy poté nelegální Ústřední akční výbor Národní fronty předal celý skautský majetek tehdejšímu Českému svazu mládeže. Tento protiprávní akt znamenal, že se nad skautským Štiřínem na dlouhých 40 let zavřela voda.
Po listopadu 1989, kdy zámek přešel z užívání ministerstva školství na ministerstvo zahraničních věcí jako „konferenční centrum“, neprojevila nová exekutiva ani nejmenší ochotu vrátit Štiřín jeho majiteli. Centrum se dalo se zámkem do podnikání a začalo zde pořádat nákladná manažerská školení a provozovat cestovní ruch, jehož zvláštností byly i osobní asistentky pro intimní agendu. Žádosti Junáku o vrácení zámku šmahem zamítalo. Novodobí podnikatelé se skautům vysmáli i v roce 1996, kdy vláda svým usnesením č. 555/96 rozhodla, že všem občanským sdružením, která po r. 1989 obnovila svou činnost, má být vrácen majetek z držení státu. Držitelé zámku tehdy prohlásili, že vrácení brání „důležitý veřejný zájem“.
Došlo tedy na soudní řízení, kdy Junák požádal o vydání zámku. Právníci protistrany přišli s těžším kalibrem: současný Junák už prý není tím Junákem, který zámek koupil v roce 1946. Právní kontinuita Junáka byla údajně dvakrát přerušena. Jednou po zásahu samozvaného akčního výboru Národní fronty roku 1948 a podruhé v roce 1970, kdy na příkaz normalizačního ÚV KSČ tzv. stranická skupina do Ústřední rady Junáka kooptovala 12 komunistů - ti promptně a v rozporu se stanovami odhlasovali rozpuštění Junáka. A ejhle - soud na tuto podivuhodnou argumentaci slyšel! V úvahu nevzal ani to, že v tuzemsku existoval Junák v ilegalitě celých 40 let totality - jak dokládají např. „skautské“ procesy vedené proti junáckým činovníkům - ani fakt činnosti Junáka v exilu pod vedením řádně zvoleného starosty Dr. Velena Fanderlíka. Soudci žádost Junáka o vydání jeho majetku jednoduše zamítli.
Co říci o soudu, který ignoruje prokázané skutečnosti? Jak je možné, že justice ještě po letech „legalizuje“ svévolné akty režimu KSČ, který byl zákonem prohlášen za zločinný? Přitom se kauza Štiřína jako vejce vejci podobá případu Lidového domu. A jestliže byla kontinuita sociální demokracie uznána a Lidový dům jí byl vrácen, proč platí jiný metr pro Junáka a zámek Štiřín?
Pro stav české justice je signifikantní, že k absurdnímu odmítnutí nároku Junáka dospěl i krajský soud. Odmítnuto bylo také dovolání k Nejvyššímu soudu, v němž Junák požádal o vyjasnění otázky řešící právní kontinuitu spolků, jejichž činnost byla komunistickým režimem fakticky umlčena. Ani Ústavní soud se argumentací Junáka v podstatě nezabýval a vůbec se nevyjádřil např. k tomu, že důkazy, jimiž Junák prokazoval svou právní kontinuitu v roce 1968, nebyly v rozhodnutích předcházejících soudů zmíněny a soudy se s nimi nijak nevypořádaly. Přitom to byl právě Ústavní soud, který v případě ČSSD a Lidového domu nabádal soudy k tomu, aby i v případě sporných momentů nevystačily pouze s výkladem pozitivního práva a vnímaly situaci, ve které se ocitly subjekty nesouhlasící s komunistickým režimem.
Uvidíme tedy, jak se s českými asymetrickými právními přístupy vypořádá štrasburský soud. Vydává-li se v Česku zcizený majetek fyzickým i právnickým osobám, politickým stranám, náboženským organizacím i dalším subjektům, proč by zrovna Junák měl být výjimkou? A není-li ekonomicky únosné vydat skautům právě Štiřín, do něhož stát v poslední době investoval tři čtvrtě miliardy korun, nepochybně tu jsou další nemovitosti ve vlastnictví státu, které by pro obecně prospěšnou činnost Junáka posloužily neméně dobře.
