Nic nemůže změnit historickou skutečnost, že v kalendáři prvního březnového týdne je 6. březen jen obdenní mezerou mezi 5. březnem 1953, kdy zemřel sovětský krutovládce Josef Stalin, a 7. březnem 1850, kdy se narodil československý humanistický státník Tomáš Masaryk. Jak malá mezera v kalendáři mezi těmito dvěma dny, jak velký však rozdíl mezi oběma jmenovanými postavami.
Jen malá mezera v kalendáři
Když Masaryk v roce 1937 zemřel, bylo Stalinovi už 58 let - stál tedy na vrcholu své politické moci v zemi, která Masaryka odjakživa velmi zajímala a o níž už před první světovou válkou vydal pronikavou studii „Rusko a Evropa“. V ní při svých úžasných znalostech ruské literatury a historie dospěl k teoretickému závěru, že demokracie je nadlouho pro Rusko čímsi cizorodým. Vzhledem k tomu, že tam nikdy neexistovala žádná demokratická tradice, lze si podle Masaryka představit, že sociální a politické změny tam bude možné provádět jedině silou.
Tento pro mnohé dodnes platný postulát však byl pro Masaryka pouze teoretický. V konkrétních politických situacích se choval k Rusku, Rusům, ba dokonce i k bolševikům s větším pochopením a tolerancí. Slavný ruský spisovatel a autor zprávy o stalinském „souostroví Gulag“ Alexander Solženicyn, vytkl nedávno před svou smrtí právě Masarykovi, že začátkem roku 1918 nevyužil výhodného postavení československých legionářů v Rusku a bolševiky nerozdrtil.
Masarykovi však šlo o to, aby legionáře přepravil do Francie pro boje proti Němcům, jejichž porážka pro něj byla důležitější než zničení bolševiků. A tak usiloval o dohodu s velitelem bolševických vojsk Muravjevem, aby nedocházelo ke vzájemným střetům a legionářům byl zajištěn volný odchod. K tomu ovšem bylo zapotřebí i požehnání z Moskvy a zde 26. března 1918 došlo k události, v jejíž souvislosti Masaryk ve své knize Světová revoluce pouze jedinkrát zmiňuje jméno sovětského lidového komisaře Stalina. Ten toho dne poslal telegram představitelům československého armádního sboru - to jest vlastně i Masarykovi, který ovšem už byl na cestě do Vladivostoku, v němž velice vlídně souhlasí s jejich požadavkem a - cituji doslova - „shledává jej spravedlivým a plně přijatelným“.
Všem zúčastněným sovětům se tím Stalinovým telegramem ukládá, aby oznámili Čechoslovákům, že sovět lidových komisařů jim chce přispět každou pomocí na půdě Ruska, jestliže budou čestně a upřímně loajální. Ani tak tato pohoda dlouho nevydržela a došlo k nejrůznějším střetům. Nelze však opominout, že dobré vztahy mezi Čechoslováky a bolševiky byly zaznamenány už i několik dnů před tím, v bitvě u Bachmače 13. března 1918. Dokonce se zachovalo poselství bolševického velitele Ovsějenka, v němž nesmrtelnou hantýrkou napsal, jak legionáři - cituji - „prokázali bratrskou pomoc v boji dělného lidu s hordami ničemného imperialismu“ - což - na vysvětlenou - byly německé jednotky už protibolševické intervence.
Tak tohle všechno, o čem se nám dnes příliš nevypráví, Masaryk v Rusku zažil a přes všechnu svou hrůzu z bolševického nástupu, přece jen ani později za svého prezidentství na tuto zemi zcela nezanevřel. Především se snažil pomáhat Rusům a Ukrajincům, kteří před bolševismem prchali, ale dokonce také jako jeden z hlavních evropských politiků doporučoval už na počátku dvacátých let uznat Sovětský svaz a masivně mu pomáhat, aby se mohl otevřít Evropě a demokracii. Jak vidno, Masaryk zde v praxi poněkud potlačil svou původně citovanou teorii z knihy Rusko a Evropa. Ovšem právě osudným působením Josefa Stalina se ukázalo, že takové překonávání ruské podstaty bylo tenkrát ještě velmi předčasné a dosud není jasné, zdali by bylo reálné pokoušet se o něco podobného teď, po všech zkušenostech, které Masarykovu původní teorii do písmene potvrdily.
Jak víme z denního zpravodajství, Evropa i Amerika nyní o něčem takovém uvažují a možná, že s Masarykovou pesimistickou teorií stále na zřeteli by nebylo docela marné zkusit i jeho reálnou praxi a vzít za bernou minci, že Putin není Stalin. A i přes všechny oprávněné pochybnosti, které v nás i současné Rusko vyvolává, nesmíme zapomínat, že přinejmenším ruská kultura k Evropě patří jako jeden z jejích základních pilířů. A to není tak docela bez významu, jak si mnozí myslí.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6
- Tomáš Garrigue Masaryk zdroj: Wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/474/47351.jpg
- Československé legie autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/494/49366.jpg
- Rusko si připomíná výročí Stalinovy smrti autor: ČTK, zdroj: AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/719/71803.jpg