Praha - Slovenská média v tomto týdnu opět čelila výpadům politiků. Vládní koalice tamní novináře nařkla z předpojatosti a z práce na objednávku. Upozornila tak opět na oblíbená témata mediální kritiky - objektivitu a manipulaci. Máme se médií bát nebo jen více sledovat, jakým způsobem nás informují? „Politik, který se neumí vyjádřit v osmi vteřinách, se nedostane do zpravodajství a tím pádem neexistuje," komentuje situaci v Česku publicista Jan Urban.
Média bývají často chápána jako nositel kultury, tvůrce vkusu a hodnot. Na jedné straně nám pomáhají poznávat okolní svět, na druhé straně jsou skvělým nástorojem masové manipulace. Sloužit tedy mohou jak jednotlivci, tak systému. Dokud budou noviny, televize či internet existovat, bude tu možnost jejich zneužití.
„Manipulace se u nás děje, ale ne v takové míře jako jsme byli zvyklí, je nenápadná,„ hodnotí situaci u nás vedoucí redaktor domácí redakce Lidových novin Lukáš Dolanský. „Každý novinář má takovou svobodu, jakou mu dává jeho zaměstnavatel. Zaměstnavatel, který vlastní to médium, má právo rozhodovat, co v něm bude,“ vysvětluje. Podle šéfredaktora Týdne Dalibora Balšínka rovnítko mezi slova média a manipulace klást nejde - média sice události interpretují a soustředí se na určitá témata nebo pohledy, za tímto jednáním ale podle něj stojí spíše snaha vydělat než manipulovat.
Manipulaci médií se snaží zabránit etické kodexy, kterými se může pochlubit téměř každá redakce na světě. Předpisy, kterých se novináři daného média musí držet, mohou mít jednu stranu jako kodex televizní stanice Al-Džazíra nebo desítky, jako je tomu u seriózních zavedených médií typu BBC nebo New York Times. Jak ale podotýká mediální analytik Jan Zajíc, důležitější a účinnější než formální kodexy, kterých se novináři drží jen pramálo, je neustálá mediální kritika, která by ale neměla zaznívat z úst politiků, nýbrž celé společnosti. Podle Balšínka by situaci v Čechách napomohla také existence všeobecně respektované instituce, která by převzala funkce bezzubého Syndikátu českých novinářů.
K manipulaci v médiích může docházet mnoha způsoby. Vedle řízené manipulace politických stran a dalších zájmových skupin probíhající skrze specializované mediální firmy (př. bývalý ministr Jaroslavu Tvrdíkovi vydělává na důchod vlastní agentura se zaměřením na ovlivňování veřejného mínění) je to také manipulace skrytá, ke které dochází především pomocí systematického zamlčování určitých témat nebo upřednostňování jiných. Svůj podíl má také nedostatečná příprava a vzdělání novinářů, na něž upozorňují mediální odborníci už několik let, či neschopnost médií dotáhnout své kauzy do konce. „Výsledek je často dost povrchní," míní Balšínek a s odkazem na kauzu Čunek doplňuje, že na to mají svůj podíl samozřejmě také orgány činné v trestním řízení.
„Dvě minuty a půl, které máme, je prostor, do kterého se nepochybně nedá vejít to, co je podstatné pro téma manipulace v médiích. Čili z vaší strany pěkná manipulace. Neúmyslná, ale o to tvrdší," komentuje problematiku manipulace v reportáži ČT analytik Zajíc.
Více k tématu etiky a manipulace v aktuálním vydání pravidelného magazínu Média a svět.
