Praha – Tebe vzpomínky na Libanon vážně netrápí? ptá se Ariho Folmana jeho přítel, který ho v noci vytáhl do baru, aby mu vyprávěl sen, který se mu neustále vrací. Sen, ve kterém před jeho domem čeká šestadvacet psů, aby ho zabili. Tak jako on zabil je, když byl vojákem izraelské armády, aby jejich štěkot neprozradil, že se vojáci blíží k vesnici. Ale to bylo dávno, před více než dvaceti lety. Tak dávno, že paměť některých, třeba Ariho Folmana, je příliš krátká. Ovšem že si některé věci nepamatuje, neznamená, že je zapomněl. Animovaný film Valčík s Bašírem o cestách pamětí vstupuje do českých kin právě dnes.
„Ten film je v zásadě o třech dnech, kdy jsem ztratil paměť. Kdy jsem byl naneštěstí v Bejrútu. Ty tři dny jsem se snažil znovu nalézt s pomocí starých přátel, které jsem neviděl více jak dvacet let,“ říká o svém snímku Valčík s Bašírem režisér Ari Folman.
Na počátku 80. let byl jako devatenáctiletý voják nepřímým svědkem masakru v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla v hlavním městě Libanonu. Izraelská armáda tehdy nezasáhla do vražedného řádění jednotek falangistů, při kterém podle některých zpráv přišlo o život až na tři tisíce palestinských Arabů, a tento tichý souhlas je dodnes pro Izrael kostlivcem ve skříni, který stále straší.
Valčík je tanec, který se tančí v páru, a to tak, že jeden z páru vždy uhýbá druhému. Ve filmu režiséra Ari Folmana se do podobného systému tance do sebe v příběhové složce „zaklesli“ Izrael a bývalý libanonský prezident Bašír Džamáíl, hrdina Ari a jeho paměť, libanonští a izraelští vojáci a v obrazové složce animace a dokumentární záběry.
/Jiří Šebesta, Aerofilms/
Cesta pamětí vede od snu ke skutečnosti
V animovaném hraném dokumentu Valčík s Bašírem se Ari Folman vydává za svou ztracenou pamětí. Po setkání v baru se i jemu začne zdát velmi živý sen, ve kterém nahý, společně se dalšími dvěma vojáky, vystupuje z moře do Bejrútu. Na radu svého přítele terapeuta vyhledá své přátele z války – za jedním se vypraví dokonce do Holandska – a pozvolna z jejich vyprávění sestavuje tři zapomenuté dny z Libanonu.
Dovídá se a vybavuje si, jak jako na smrt vystrašení mladíčci ve vojenských uniformách bez ustání stříleli na vše okolo z obrněných vozů, jediné jistoty, protože ani nevěděli, kde jsou. Jak museli zabít malého chlapce, který je ohrožoval. Jak jeden z nich uprostřed ostřelování vyběhl ze zákopu a tančil valčík před obrovským portrétem libanonského prezidenta Bašíra.
„Nemyslím si, že je to politický film. Více než o válce, více než cokoli jiného je to osobní příběh,“ říká režisér Ari Folman. Ale nic naplat, politické pozadí nejde jen tak snadno od snímku odtrhnout, stejně jako otázky po míře osobní zodpovědnosti. Posledním dílkem skládačky ve Folmanově pouti za pamětí jsou události z masakru uprchlických táborů Sabra a Šatíla.
Animaci vystřídají v této části skutečné filmové záběry. A se vzpomínkami se vrací i konkrétní pocit viny. A kde jsi byl ty? ptá se ho přítel terapeut. Ty ses na vraždění nepodílel, byl jsi „jen“ pozorovatel, uzavírá podobně, jako tenhle svůj škraloup v dějinách uzavřel Izrael (viz rámeček).
Animace a nominace
Sám Folman tvrdí, že animace se svými možnostmi fantazie a imaginace byla nejpřirozenějším způsobem pro cestu pamětí. Proto se pro ni rozhodl. A byla to správná volba. Kombinace dvourozměrné a 3D animace, hraných a dokumentárních pasáží, reality a snů příběh umocňují. „Jsou tam scény, které by v hraném filmu nešly udělat. Animovaná fantazie vyvolává naprosto zdrcující a otřesný dojem,“ potvrzuje i filmový kritik Jan Foll.
Valčík s Bašírem už posbíral téměř dvě desítky cen, včetně Zlatého glóbu za nejlepší cizojazyčný film. A s blížícími se Oskary se o něm mluví jako o nejpravděpodobnějším vítězi ve stejné kategorii.
Trocha dějepisu
14. září 1982, v době občanské války v Libanonu, zničila bomba sídlo falangistů ve východním Bejrútu, mezi oběťmi byl také libanonský prezident Bašír Džamáíl. 15. a 16. září došlo k masakru palestinských Arabů v uprchlických táborech v libanonském hlavním městě. Za vyvražďováním stály jednotky falangistů (stoupenci strany Falanga, politického uskupení maronitských křesťanů, vedené tradičně rodiným klanem Džamáílů). Izraelská armáda mohla proti masakru zakročit, ale neudělala to. Reakcí byly velké vlny protestů v Izraeli, které vedly k ustavení vyšetřovací komise. Ta dospěla k závěru, že hlavní vinu na masakru mají jednotky falangistů a že izraelská armáda je nepřímo zodpovědná. Nikdo z nepřímých viníků nebyl nikdy trestně stíhán.
- „Zdá se mi o 26 psech, kteří mě chtějí zabít,“ vypráví Ari Folmanovi jeho přítel. zdroj: Aerofilms http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/631/63081.jpg
- Slunce vyšlo nad masakrem v Bejrútu zdroj: Aerofilms http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/631/63080.jpg
- „Do Libanonu nás vezla výletní loď…“ zdroj: KVIFF http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/603/60299.jpg
