Plzeň - Činoherní soubor Divadla J. K. Tyla nastudoval divadelní klasiku - nejhranější Molièrovu komedii Lakomec. Na plzeňské jeviště se vrací po více než šesti desetiletích, na aktuálnosti ale nijak netratila. Je hrozivým a zároveň směšným obrazem bytosti, která se vzdala své lidské tváře – obrazem drtivě aktuálním v barokních i dnešních časech, říkají totiž tvůrci o hlavní postavě Harpagonovi.
V Plzni čekali na Lakomce přes 60 let
Podle dramaturgyně Marie Caltové je Lakomec spíše krutou groteskou než rozvernou komedií. Diváci prožijí příběh boháče a lakotného skrblíka, jenž propadl mamonu a neváhá úskočně soupeřit ani s vlastním synem o ruku mladé dívky.
V titulní roli Harpagona neboli lakotného boháče se představí bývalý šéf činohry Pavel Pavlovský. Jeho syna ztvární Zdeněk Rohlíček, dceru Elišku hraje Markéta Frösslová. „Myslím, že je to neuvěřitelně aktuální postava. Dnes je spousta Harpagonů, kteří 'hrabou pod sebe' a ještě ke všemu kradou. Ale Harpagon nekrade. Šmelí, vyhrožuje, kalkuluje, ale hraje s otevřenými kartami,“ okomentoval svoji roli Pavlovský. Přiznal, že dosud neviděl žádnou inscenaci Moliérova Lakomce, což ale pro sebe nyní považuje za výhodu.
- Lakomec / Zdeněk Rohlíček (Kleant), Markéta Frösslová (Eliška), Jana Kubátová (Frosina) autor: Pavel Křivánek, zdroj: Divadlo J. K. Tyla
- Lakomec / Markéta Frösslová (Eliška), Jan Maléř (Valér) autor: Pavel Křivánek, zdroj: Divadlo J. K. Tyla
„Jen jsem slyšel, jak to hrál Mošna, Pešek, Kopecký nebo Rössner. Když vidím nějaký mimořádný herecký výkon, logicky mne to ovlivní. A třeba bych potom nemohl dělat něco, co by i mě napadlo, protože bych se bál, že někoho kopíruji,“ vysvětlil. Poprvé bude Molièrova hra v režii ředitele divadla Jana Buriana uvedena ve Velkém divadle 27. dubna.
„Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Jste pryč a pryč je má opora, má útěcha, má radost! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával!“
Lakomce napsal Moliér v šestačtyřiceti letech, tedy pět let před smrtí. Premiéru měla hra 9. září 1668 v Paříži, hlavní roli hrál sám autor. „Přestože Lakomec patří k Moliérovým nejoblíbenějším komediím, plzeňská činohra neuvedla tuto hru plných 65 let. Na rozdíl od jiného velkého klasika, Shakespeara, byly tady Moliérovy hry uváděny podstatně méně často,“ připomněla dramaturgyně Marie Caltová.
V západočeské metropoli se za posledních 40 let uvedení dočkaly jen komedie Lékařem proti své vůli v roce 1971, o deset let později Tartuffe a v roce 1991 Don Juan. „Inscenace Lékařem proti své vůli stála místo tehdejšího šéfa činohry a jejího režiséra Svatoslava Papeže. Stranické orgány odhalily v představení podobnost příběhu s nekompetentností, ignorancí a vulgaritou svého způsobu vládnutí,“ dodala Caltová.