Ve Spojeném království se otevírá největší ostrovní muzeum současného designu, progresivního a stále rostoucího odvětví, jemuž přestává stačit škatulka „užitého umění“. Jedenáctka designérů tak v zahajovací expozici tematizuje problémy a fenomény dneška – a svérázným obývacím pokojem varuje před možnými důsledky brexitu.
„Pro současný design a architekturu chceme udělat totéž, co Tate Modern dokázala pro současné umění,“ uvádí ředitel The Design Museum Deyan Sudjic na slavnou galerii v někdejší továrně na břehu Temže, která patří mezi nejprogresivnější prostory Evropy.
Jak přitom v rozhovoru pro britský The Guardian připomíná někdejší šéfredaktor časopisu Icon a kurátor muzea Justin McGuirk, „design je dnes komplikovaná záležitost“. Zatímco v roce 1989, kdy muzeum otevřelo své první expozice v bývalém banánovém skladu nedaleko Tower Bridge, představoval především užitné předměty pro domácnost, v současnosti zasahuje i do oblastí digitálních sítí nebo umělých orgánů.
Stávajícímu širokému rozkročení designerské scény tak odpovídá i velikost nově otevřených expozičních sálů ve čtvrti Kensington ve východní části centrálního Londýna. S plochou dosahující třiceti tisíc metrů čtverečních se muzeum stalo největším výstavním prostorem určeným pro design v celém Spojeném království.
Strach, láska a vlna
Provoz muzea zahajuje výstava s názvem Strach a láska: Reakce na složitost světa. Jedenáctka světových tvůrců, kterou samotné muzeum prezentuje jako „nejinovativnější a myšlenkově nejprovokativnější designéry a architekty současnosti“, reflektuje problémy a fenomény současného světa od seznamovacích aplikací, přes kulturní identitu po diskutované otázky potravinářství – a snaží se vystihnout ducha doby tak, jak ho nastiňuje samotný název výstavy.
„Poselství designu je v zásadě pozitivní, ale i ono má vedlejší účinky,“ doplňuje McGuirk. „Vybrali jsme designéry, jejichž práce sleduje obavy z technologických změn, automatizace, proměny soukromí a životního prostředí.“
Příkladem poslední zmíněné změny může být Trh s vláknem, instalace od nizozemské designérky Christen Meindertsmové. Jehlanovité kupy různě barevné vlny připomínající nabídku koření na orientálním súku se snaží poukázat na možnosti recyklace oblečení i jeho třídění, a současně tak reagují i na horečné konzumování rychle se proměňujících módních trendů známé pod nálepkou McFashion.
Válka za závěsem
Zřejmě nejaktuálnější designerskou reakcí na složitost světa zmítaného láskou – a v tomto případě daleko spíš strachem – je zdánlivě banální instalace od rotterdamského architektonického studia OMA. V prvním plánu naplňuje standardní očekávání návštěvníků tím, že je zve do „typicky evropského“ obývacího pokoje pracujícího především s retro-designem, a zarážet tak na něm zprvu může leda duhový okenní závěs s vystřiženým červeno-modro-bílým pruhem ležícím na zemi.
Autoři ovšem prostor místnosti pojali jako pokoj panevropský a každý z osmadvaceti exponátů – od stolku přes křeslo až po kobereček – tak pochází z jiné země evropského společenství. „Průměrný evropský obývací pokoj stojí na evropské spolupráci. Designéři z Velké Británie a Holandska spolupracující s výrobci z Itálie nebo Švédska. Představa, že se dá z Evropy odejít, je v podstatě iluze,“ komentuje instalaci nizozemských architektů kurátor McGuirk a dostává se tak k jádru hry, kterou v sobě expozice nese.
Panevropský obývací pokoj je totiž v první řadě kritickou reakcí na rozhodnutí Britů o odchodu jejich země z evropského společenství; barevný závěs připomínající duhový čárový kód se skládá z vlajek všech členských zemí a na podlaze leží barvy britské zástavy.
Když se závěs rozhrne, odhalí pohled na Rotterdam v roce 1945, rozbombardovaný na konci druhé světové války – coby memento hrůz, které mohou nastat, pokud spolu evropské země přestanou spolupracovat.
