Ukázka: Před 170 lety se narodil Jan Karafiát. Broučci v té době spali

A spali a spali a spali… odpověděl by Jan Karafiát nejspíše na otázku, co dělali hrdinové jeho nejznámější knížky v době, když se 4. ledna roku 1846 narodil. Evangelický farář se do dětské literatury zapsal výchovným příběhem o Broučcích. Připomeňte si je v následující ukázce.

A spali a spali a spali. Kdyžž se Brouček probudil, byli tatínek a maminka vzhůru. Ležželi v posteli a povídali si.

„„Maminko, dáte mně med?“ - „Med? Jaký med? Broučku, vžždyť žžádný med nemáme.“ - „Ale víte, co nám včera Janinka poslala.“ - „Včera? Janinka? I to se ti, holečku, něco zdálo.“ - „I ne, maminko. Vžždyť užž jste mně včera dala.“ - „„I toto! To se ti zdálo. Jen se vzpamatuj! Víš, naposledy jsme byli u kmotřičky, pak jsme hned všechno ucpali, a od té doby spíme.“

Škoda! Ale kdyžž to tak bylo! Brouček se skoro mračil. Tu ho napadlo: „Tatínku, jakpak je venku? Já bych se rád podíval.“ Ale tatínek: „Milý Broučku, je tam zima, to bys zmrzl. A vžždyť máme dveře zarovnané dřívím.“ - „Ale,  tatínku, mohli bychom se podívat oknem.“ - „I to je také zabedněno a ucpáno. A naššla by nám sem zima.“

A teprve kdyžž maminka povídala, žže by se také ráda podívala, jak to venku vypadá, a žže by pak trochu zatopila, tak tatínek, žže ano. Vstal, odbednil od okna prkýnko, a Brouček mu pomáhal. Pak pomaloučku oddělali mech a tu to viděli: Samý, samý sníh, palouk pryč, stráň pryč, a nic nežž sníh. Na jalovci nad chaloupkou jim ho tolik ležželo, žže se větve ažž prohýbaly. Sluníčko tak trochu svítilo a sníh se tak krásně třpytil a bylo pratichounko. 

Večerníček Broučci
Zdroj: ČT

Brouček by se rád ještě na to díval, ale tatínek, žže tam mrzne a žže musí honem zas okno ucpat a zabednit. A tak okno ucpali a zabednili.

(…)

Brouček poslouchal. Líbilo se mu to. Držžel maminku za ruku, říkal si bim bam, bim bam, až přitom usnul, bim bam. A tak spali a spali, a kdyžž se Brouček zas probudil, byli tatínek a maminka vzhůru. Ležželi v posteli a povídali si. 

„Tatínku, kdypak užž poletíme?“ -„„I milý Broučku, ažž bude léto.“ - „„Kdypak bude léto?“ - „Kdy? Inu, ažž  pššenice pokvete.“ - „A ješště nekvete?“ - „Ó, ještě ne.“ - „Ale tatínku, podívejme se!“ - „I ne, Broučku, naššla by nám sem zima. Ješště nic nekvete.“

Ale kdyžž Brouček pěkně prosil a maminka se také přimlouvala, a žže pak trochu zas zatopí, tak vstali, odbednili prkýnko, oddělali pomalounku mech, a tu to viděli: Byl večer a měsíček byl jako rybí oko. Užž se všecko zelenalo, tam vzadu na kaštanech vykukovaly z pupenců listy a tam někde nahoře bylo slyšet skřivánka. „

„Vidíš, Broučku, ješště nic nekvete. A tamhle dole, vidíš, to je pššenice. Ještě by se v ní ani vrána neschovala. To ještě dlouho nepokvete. A mrzne tam.“

Tu maminka tatínka vytrhla: „Podívej se, tamhle u potoka pod tou olššičkou, jestlipak to nejsou tři chudobky?“ - A tatínek se tam podíval. „Ach, ano, to jsou tři chudobky. A tam chudobky nikdy nerostly. To tam umřeli tři broučci. Snad se někde opozdili, letos udeřila zima brzy, oni tam zalezli a zmrzli.“

A Brouček se dal do pláče: „Maminko, to je kmotřička a kmotříček a Beruška, oni se zachumelili, já jsem to povídal.“ -„I neplač, Broučku, to oni nejsou, chlácholil ho tatínek. Beruščina chudobka by měla červený kraječek, a tady ty jsou celé bílé.“

Večerníček Broučci
Zdroj: ČT

A tak Brouček neplakal. „Tatínku, to vššady vyroste chudobka, kde zemřel brouček?“ - „Všady, a kde umřela beruška, tam vyroste chudobka s červeným kraječkem.“ - „A jakpak, kdyby ta žžluna byla kmotříčka sebžrala, také by tam vyrostla chudobka?“ - „Také.“ - „Kdepak?“ - „Tam někde pod bukem v trávě“. -„A tatínku, nechytne nás ta žžluna, ažž poletíme?“ -„I snad ne. Ona je v lese, a my do lesa nelítáme. Jen kdyžž musíme přes něj, a pak, jak se Pánu Bohu líbí.“

Brouček byl zatím v myššlenkách jižž za lesem. „Tatínku, také poletíme do toho velikého, krásného domu s těmi velikými dveřmi, kam jste letěli oknem?“ - „Kdyžž budeš pěkně poslouchat, také se tam někdy podíváme.“

Okno užž tatínek ani nezabednil, jen je pěkně mechem ucpal. Maminka zatopila a vařila polívčičku. Vařila a uvařila. Brouček přistavil ke stolu žžidle, přisedli a tatínek se modlil:

Ó náš milý Božže,
povstali jsme z ložže,
a pěkně tě prosíme,
dejž, ať se tě bojíme,
bojíme a posloucháme,
a přitom se rádi máme.

A jedli a pojedli, ale jít ven, na to nebylo ani pomyšlení. Jen se ještě jednou podívali okýnkem, ale jen trošku. Bylo přece ješště moc zima, a tak si honem zas lehli a povídali. A povídali, a kdyžž užž nic nevěděli, chtěla maminka, aby zas spali, a tatínek užž beztoho napolo spal.

(…)

Brouček držžel maminku za ruku a říkal si bim bam, až přitom usnul, bim bam.

A spali a spali a spali.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 22 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...