V Topičově salonu vystavuje malíř a sochař Tomáš Polcar. Do pražské galerie přenesl abstraktní krajiny Českého středohoří i betonové plastiky.
Tomáš Polcar prošel v devadesátých letech na Akademii výtvarných umění třemi osobitými ateliéry: Studoval u Huga Demartiniho, Aleše Veselého a Milana Knížáka. Původně se zajímal o nová média, když se ale přestěhoval z Prahy do Českého středohoří, vrátil se k přírodě a k malbě.
I minimum barev, jen šedočernohnědá ve všech odstínech, odkazuje k místu, kde výtvarník žije. „Jsou tam mlhy, zataženo, v krajině se odehrává spíše šedá, takže je to taková čínská ohromná krajinomalba. Nemusí to být jen Vincent van Gogh,“ poznamenává Polcar.
Cyklus velkoformátových abstraktních krajin vznikal rok. Autor se k obrazům v ateliéru opakovaně vracel. „Člověk musí být hodně otevřený, nechat obraz, aby se vytvořil, a neznásilnit ho vlastním egem,“ podotýká k tvorbě.
Betonovými plastikami zase vyjádřil svoji fascinaci šestihranem. „Je to nejdokonalejší vyjádření,“ domnívá se, „jako uhlík v chemii, souvisí s přírodou, se včelami.“
Betonové plastiky i rozměrná plátna jako Polcarova pocta přírodě je v Topičově salonu k vidění do 12. srpna.
