Já Tarzan, ty Jane. Johnny Weissmuller ve své nejslavnější roli žádnou velkou slovní zásobu nepotřeboval, producenti nezastírali, že hlavní talent stodevadesáticentimetrového herce vidí v jeho svalech. A že vyšplhat na strom dovede stejně přesvědčivě, jako dovedl rozrážet vodu při olympijských hrách. Filmovým Tarzanem se americký plavec stal s pěti zlatými medailemi. Na druhé straně se v šoubyznysu najdou i ti, kteří mají třeba i nejvyšší ocenění filmové branže, tedy Oscara, ale jejich snem bylo olympijské zlato. Na dosah ho měl například Jason Statham.
Pětinásobný olympijský vítěz Johnny Weissmuller se narodil v Rakousku-Uhersku jako Peter Johann, rodina se ale ještě před první světovou válkou rozhodla odejít do Spojených států. V jedenácti tak Johnny už trénoval ve vlnách Michiganského jezera, plavat původně začal na doporučení lékaře, aby si zlepšil kondici po prodělání dětské obrny.
Už coby olympijský plavec se v roce 1927 zasloužil v tomto jezeře o záchranu jedenácti lidí, kterým hrozilo utonutí po nehodě lodi. Štěstí v neštěstí bylo, že Johnny zrovna kousek od nich trénoval.
V roce 1922 jako první zaplaval stovku volným způsobem pod jednu minutu. A dostal se do olympijského týmu. Aby o místo nepřišel, rodiče raději tvrdili, že se narodil už na americké půdě. Před rovnými sto lety zazářil na olympiádě v Paříži, kde si vyplaval tři zlaté medaile a přidal ještě jeden bronz z vodního póla. Zlatý úspěch zopakoval ještě následně v Amsterodamu.
„Zeptali se mě, jestli umím vylézt na strom“
Poté pověsil plavky na hřebík, ale jeho sportem vypracované postavy si všimli filmaři a obsadili ho nejprve do nemluvené roličky v muzikálu Glorifying the American Girl. Nechtělo se po něm nic jiného, než aby – oděn pouze do fíkového listu – zdvihl na ramena herečku Mary Eatonovou. Neušel pozornosti tvůrců, kteří v té době připravovali film Tarzan, syn divočiny.
„Zeptali se mě, jestli umím vylézt na strom, a já řekl, že ano, a pak se mě zeptali, jestli umím zvednout dívku a odejít s ní, a já řekl, že ano… a to bylo všechno,“ vyprávěl později o svém konkurzu, který absolvoval svlečený. Roli dostal. Producentům přišlo jeho jméno příliš dlouhé pro plakáty, nicméně nakonec uznali, že funguje už značka. „Prostě prodloužíme poutač a do filmu dáme hodně vody,“ rozhodli nakonec.
Ani jako Tarzan toho Weissmuller moc nenamluvil, přestože se v roli muže vyrůstajícího v džungli představil v roce 1932 v prvním mluveném snímku o tomto hrdinovi. Diváci ale poprvé slyšeli typický Tarzanův křik, k tomu zvuku podle jedné z verzí Weissmullera inspirovalo jódlování, nezaměnitelný typ zpěvu dobře znal z rakouské komunity.
Na olympiádě byl i konkurenční Tarzan
V jednom z rozhovorů se svěřil, že si připadal jako zloděj. „Jak může člověk lézt po stromech, říkat: ‚Já Tarzan, ty Jane‘ – a vydělat milion?“ divil se. Ať už s pravou, či předstíranou skromností dodával, že veřejnost mu jeho herectví odpouští, protože ví, že je především sportovec.
Tarzana mimochodem o rok později v konkurenčním titulu Tarzan the Fearless ztvárnil také jiný olympijský plavec – Buster Crabbe, jehož kariéru na stříbrném plátně odstartovalo zlato z Los Angeles. Snímek mohl vzniknout díky nejasnostem ohledně autorských práv, ale výpravou působil jako chudší příbuzný, další pokračování už na něj ve stejné produkci nenavázalo.
Tarzanem do čtyřiceti
Zato Weissmuller si muže vychovaného opicemi, jehož představu o světě změní Američanka Jane, zahrál celkem dvanáctkrát. Filmy o Tarzanovi s olympijským plavcem byly kasovními trháky, ale kritici je postupně přestali chválit.
Recenzenty unavovala stále se opakující zápletka a stejně omezená Tarzanova slovní zásoba. S přibývajícími roky se ovšem měnil představitel „syna divočiny“, naposledy se tak Weissmuller zhoupnul na liáně jako pětačtyřicátník. Nahradil ho mladší Lex Barker, českým divákům známý nejspíš především jako Old Shatterhand.
Johnny Weissmuller dál prožíval dobrodružství v džungli třeba v sérii snímků Jungle Jim, kde bederní roušku z kožešiny vyměnil za safari oblek lovce. Na konci padesátých let ale hrát přestal, nepočítaje zanedbatelné epizodní návraty v sedmdesátých letech. Dožil v mexickém Acapulku. Dům, v němž bydlel, se nacházel jen pár kilometrů od místa, kde natáčel poslední film o Tarzanovi. Zemřel 20. ledna 1984. Na jeho přání při spouštění rakve pustili z nahrávky Tarzanův pokřik.
Skokan Statham, gymnastka Hayeková, lukostřelkyně Davisová
Johnny Weissmuller se z olympiády dostal do filmu. A naopak – jsou herci a herečky, kteří prorazili ve filmové branži, přitom se kdysi viděli také na stupních olympijských vítězů.
Například John Statham v sérii The Expendables, která je poctou klasikám akčního žánru, nezapře, že do tělocvičny trefí. Jako jedenáctiletý kluk s obdivem sledoval jiného turistu při skocích do hotelového bazénu. Po návratu do Anglie se přihlásil do plaveckého oddílu a jeho snem byla olympiáda. Kvalifikace se účastnil dvakrát (v roce 1988 do Soulu a následně do Barcelony). Neúspěšně. Skokanské dovednosti se mu ale mohly hodit při natáčení filmu MEG: Monstrum z hlubin.
Mexická herečka Salma Hayeková před pár lety na sociálních sítích zveřejnila fotku z dětství, na níž dělá rozštěp.
Jako malá se totiž věnovala gymnastice. Byla natolik talentovaná, že přišla nabídka přidat se k národnímu týmu a soutěžit za Mexiko na olympiádě. Jenže otec nesouhlasil. „Bylo mi osm nebo devět let a otec to odmítl, protože by to znamenalo, že budu muset žít v mexickém hlavním městě, v internátní škole pro gymnastky, a trénovat šest až osm hodin denně,“ vysvětlovala herečka. Pro ni ale takový dril prý tehdy zněl spíš jako ráj.
Geena Davisová má doma Oscara za drama Náhodný turista a nominaci za krimi příběh Thelma a Louise, ale chybí jí olympijská medaile. Přivézt si ji chtěla jako lukostřelkyně. Vášni pro tuto disciplínu propadla, když sledovala v roce 1996 olympiádu v Atlantě, to už byla oceněnou herečkou. Sama se zkoušela dostat do olympijského týmu USA, aby mohla svou zem reprezentovat v Sydney. Z tří set lukostřelkyň skončila čtyřiadvacátá, což na kvalifikaci nestačilo.
