Umělecká sbírka slovenského politika z doby první republiky Vavra Šrobára se dlouhá desetiletí ukrývala v depozitářích, nyní ale její část vystavuje Národní zemědělské muzeum v Praze. Obrazy evropských malířů šestnáctého až devatenáctého století získal někdejší ministr pro správu Slovenska za dosud nevyjasněných okolností.
Splátka dluhu, možná i úplatek. Zemědělské muzeum vystavuje Šrobárovu sbírku
Sbírka čítá sto padesát tři obrazů, vystaveno je ale zatím jen čtyřicet maleb, další díla čekají na práci restaurátorů. „Jedním z mimořádných obrazů prezentovaných na této výstavě je práce s názvem Ze staré Číny od Nicolase Chevaliera, který se zabýval krajinomalbou. To je dílo dosahující úrovně světových galerií,“ upozorňuje kurátor Jiří Militký. K cennějším dílům patří také kopie Rubensova obrazu Opilý Silén. „Jsou to všechno obrazy evropských malířů, tím je ta kolekce mimo jiné zajímavá,“ doplnil kurátor.
Původ je záhada
Zajímavá je i kvůli dohadům, jak Vavro Šrobár tak rozsáhlou kolekci obrazů získal. „Je to velká záhada,“ připouští Militký. „ale nějaké tušení máme. Podílel se okolo roku 1920 na pozemkové reformě na Slovensku, podle nepodložené tradice mohla sbírka sloužit jako - nechci říkat úplatek, ale odměna za služby od rodu Pálffyů.“
Kolekce se stala známou až na počátku třicátých let, kdy se jako splátka Šrobárova dluhu dostala do rukou českých agrárníků a od nich k předchůdci dnešního Národního zemědělského muzea. Po druhé světové válce byla sbírka uložena na zámku Kačina a v depozitáři zůstala bez většího povšimnutí až do devadesátých let, kdy některá z děl byla pověšena v zámeckých interiérech.
Proto také pražská výstava nese podtitul „odhalení“ - v budově zemědělského muzea totiž měly být podle velkolepých plánů všechny obrazy vystaveny už ve třicátých letech, tento záměr ale překazila nacistická okupace. Veřejnost se tak může se sbírkou seznámit až teď - možnost má do konce června příštího roku.