Agrigento – Pražská Galerie La Femme každoročně pořádá pro své spřízněné výtvarníky letní zahraniční sympozia. Skupinka 10 až 12 umělců v různém obsazení již navštívila Brazílii, Ekvádor, španělskou Andalusii, francouzskou Bretaň a Languedoc, Kanadu i třeba Galapágy. Letos padla volba na Sicílii, konkrétně na region města Agrigenta, území rozkládající se uprostřed jižního pobřeží ostrova.
Malířky Alena Beldová, Michaela Žemličková, malíři Boris Jirků, Miroslav Jiránek, Miroslav Pošvic a sochař Zdeněk Tománek, pod laskavým dohledem galeristy Miroslava Lipiny a jeho ženy Olgy, si jako svoji základnu vybrali městečko Grotte, které leží asi 20 km severně od přímořského Agrigenta. Na konci pobytu se někteří z nich přiznali, že o Sicílii nevěděli nic nebo velmi málo a že vlastně neměli představu, co mohou očekávat. Setkání to ale bylo pro všechny, včetně místních obyvatel, velmi inspirativní.
Každý po svém, ale s nádherným tvůrčím zápalem, zpracoval poněkud svébytnou realitu, která některé slabší nátury může svojí syrovostí a směsicí krásy, ošklivosti, originality, nebetyčného kýče, honosnosti, zanedbanosti, útlocitu, bordelu, hrdosti a lhostejnosti odradit, či dokonce odpudit. Deset dní soustředěné práce dalo vzniknout několika dílům, ve kterých se zprostředkovaně, výrazně tvůrčím pohledem, odráží dráždivá a slovy těžko popsatelná atmosféra měst i krajiny Sicílie.
Zatímco Michaela Žemličková si svou inspiraci odvezla uzavřenou ve své mysli a také fotoaparátu, neboť její technika kresby jedním tahem štětce vyžaduje soustředění, kterého se jí v tom sicilském mumraji nedostávalo, Alena Beldová svými akvarely zachytila první vjemy z městečka a jeho okolí. Tak jako její kresby i obrázky Miroslava Jiránka budou pravděpodobně po příjezdu do vlasti sloužit jako skici pro vypracovanější a časově náročnější díla, nicméně už tyto jakoby lehce nahozené motivy prozrazují originální vnímavost a každý po svém nabízí pohled pod povrch věcí.
Alena Beldová zpracovala své vybrané motivy v jemném, skoro impresionistickém duchu i barevnosti, zachovávajíc přitom proporce reality, oproti tomu Jiránek realitu posunul do víceméně snového výrazu, přičemž se podstata zvýraznila. Je opravdu zábavné a poeticky povznášející hledět na jeho zpracování útoku horkého větru zvaného scirocco, který je nečekaně překvapil při návštěvě Palerma. Rovněž jeho Due Donne sul Dune jsou úsměvnou fantazií reálného podkladu, která krásně hladí duši.
Okrové a žluté odstíny země konvenovaly především Miroslavovi Pošvicovi, který se v grafickém vyjádření soustředil na útvary, jež nabízí příroda utvářená sluncem, pískem a mořem. Zdeňka Tománka pravděpodobně v jeho lehkých skicách nejvíce inspiroval sicilský chaos a nepořádek. Neklidná kresba v tlumených tónech a jakémsi grafickém zmatku přibližuje prvotní vjem ze setkání se rtuťovitými Sicilany, pro které nic není problém, kromě pravidel a pořádku.
Zvláštní kapitolu pak na závěrečné výstavě, pořádané v místním spřáteleném baru, tvořily obrazy Borise Jirků. Zatímco ostatní umělci na těchto sympoziích své vjemy a motivy ukládají do paměti, aby je posléze v klidu svého ateliéru zpracovali, Jirků, puzen jakýmsi tvůrčím přetlakem a za pomoci osobité techniky malby akrylovými rychleschnoucími barvami na tmavou pevnou desku, vytváří hotová díla, ke kterým se pak již nevrací. Pozorovat Borise Jirků při práci je vskutku zážitek, nejenom pro jeho umění klást barvy do lehce nahozené kresby a barevnými plochami tak uchopit a přetavit výřez reality v originální výpověď, ale i pro jeho tvůrčí nasazení a osobitý pohled. Domy jsou pro něj portréty generací a světlo a stín nepřebernou škálou barevnosti. Neúnavně zaznamenává jeden motiv za druhým, protože tvorba je jeho život a vášeň, kterou je třeba život naplnit.
Sicilské setkání bylo příjemným překvapením nejenom pro české umělce, ale i pro místní obyvatele. Jednak takovýmto intenzivním zájmem cizinců bylo učiněno zadost sicilské hrdosti a někdy i pýše, ale zároveň i leckterý z nich se na své běžné okolí začal dívat trochu pozorněji, tedy alespoň po dobu trvání jednodenní výstavy.
Článek je příspěvkem z letního cyklu SCHÖN SICÍLIE – nepravidelných kulturních zpráv z pravidelného pobytu webové zpravodajky Marie Schön na tomto ostrově. O Sicílii napsala také knihu, která je výběrem z jejích cestovatelských postřehů. Přečíst si je můžete na webu ČT24.
