Recenze: Na Lásku z Khon Kaen je třeba mít oči otevřené. A to je problém

Kdo nemá natrénováno na filmových festivalech, v artových a klubových kinech a diskusních fórech kavárenských intelektuálů, má jen malou šanci, že se tu chytí. Kdo chce absolvovat lekci thajského magického realismu, je tu sice správně, ale musí se připravit na to, že pocit tu válcuje logiku, smysly se prohýbají pod přívalem impulsů a ratio sténá v marné snaze tomu všemu stačit a porozumět. Taková je Láska z Khon Kaen, kterou režisér Strýčka Búnmího (vítězný film z Cannes) Apichatpong Weerasethakul nenabízí každému.

Lopatky stropních ventilátorů čeří horký a vlhký vzduch ve velkém pokoji malé thajské nemocnice v Khon Kaen, sousedící s porostem mangovníků a chlebovníků. Monotónní šelest lopatek prolíná klavírní soundtrack preludující jednoduché sólo a sotva slyšitelný dech vojáků spočívajících pod pokrývkami v jakémsi spánkovém polokómatu, střídaném jen přechodnými záchvěvy bdělosti.

Nehybná těla ve stavu těžkého bezvědomí, výmluvně ilustrující lehkost lidského bytí a křehkost lidského (ne)vědomí. Jejich magický rauš nedokáže prolomit lékařská věda ani terapie barevnými světly, protože jeho příčina je neuchopitelná a spirituálně ukotvená v nedosažitelném světě duchů mrtvých králů, kteří z bezvládných těl čerpají sílu pro své neviditelné války.

Láska z Khon Kaen
Zdroj: Artcam

Čas od času pronikne do této odvrácené strany světa a duše dívka-médium, jež dokáže hovořit s duchy, kteří za tohle mohou. Ale hlavně je tu starší dobrovolnice Jen se „sloní nohou“ a vytrvalou péčí, jíž věnuje vojákovi Ittovi, za kterým nikdy nikdo nechodí a jenž ve chvílích omezené bdělosti prohlašuje, že chce odejít z armády a živit se pečením měsíčních koláčků. A možná to bude právě ona, která zahlédne Ittův sen a on na oplátku ten její.

Krása je uvnitř

Když k tomu přihodíte patologické olizování sloní nohy, kamenné skulptury na lavičce alternující s kostlivci, prezentaci krému s vůní spermatu, tvrzení, že krása je uvnitř (takže když ji neuvidíte, můžete klidně dál věřit, že tam někde stejně je) a řadu krásně natočených metafor, které mají jedinou nevýhodu, totiž že přesně nevíte, o čem jsou – máte zhruba představu, do čeho v případě tohoto letargicky snového spektáklu vlastně půjdete.

Láska z Khon Kaen
Zdroj: Artcam

Metabolismus se ve spánku zpomaluje, což sice může přispět k dlouhověkosti, ale tady se promítá do plouživého, líného tempa filmové narace, která je programově o ničem, ale ve skutečnosti dává tomu typu diváků, kteří na takovéto filmy chodí, jemné impulsy ke hledání skrytých významových kontextů a rafinovaných paralel s reálnou skutečností.

Hlavně nic nevysvětlovat

Uznávaný thajský režisér Apichatpong Weerasethakul, jehož jméno je stejně komplikované jako struktura jeho filmů, k nimž se propracoval přes studium architektury a výtvarného umění, to svému divákovi nijak neulehčuje.

Evidentně chce, aby se probudil, očistně prohlédl a pochopil, ale jeho intelektuálně artový folklor, kde se vlastně nic moc neděje, může diváka také milosrdně uspat a místo léčivé očisty mu dělat (až fyzicky nepříjemnou) díru do hlavy. V intencích magického realismu totiž tenhle film nic nevysvětluje, ale pere to do vás s tím, že si to musíte už sami přebrat, vyrovnat se s tím a vysvětlit si to - nebo to, jako postavy z Khon Kaen, prostě jen mlčky akceptovat jako něco, o čem nemá cenu koumat ani diskutovat.

Láska z Khon Kaen je totiž protipól mainstreamu, film, který předpokládá nejen přítomnost víry (či spíš uvěření), ale také ochotu diváka si to poctivě odpracovat. Jinak prošumí kolem a zanechá jen matnou stopu dlouhých záběrů promyšleného vizuálu, dojem jakéhosi přímo nedeklarovaného protestu (čemuž odpovídá fakt, že v Thajsku má problémy s promítáním), nervózní pocit, že vám pořád něco zásadního uniká – a také přesvědčení, že Khon Kaen je dobré místo pro spánek i pro fantazii.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
před 1 hhodinou

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
před 16 hhodinami

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
před 20 hhodinami

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
včera v 08:00

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026

Hřebejk točí pro ČT Jobovku

Jan Hřebejk režíruje pro Českou televizi nový seriál Jobovka. Pojednává o rodinných vtazích, ústřední manželský pár hrají Marika Šoposká a Jiří Havelka. Natáčí se na západě Čech v Plzeňském kraji.
23. 6. 2026

Všechny Kunderovy francouzské romány už vyšly česky, jako poslední Pomalost

V brněnském nakladatelství Atlantis vyšel román Milana Kundery Pomalost, původně napsaný ve francouzštině. Všechny Kunderovy romány jsou tak již dostupné v českém jazyce.
23. 6. 2026
Načítání...