„Prostě jsem žila, co jsem musela žit, a nelituji ničeho,“ říká Soňa Červená v souvislosti s výstavou, která v galerii pražské Novoměstské radnice mapuje její dosavadní život. Fotografie vypráví příběh devětaosmdesátileté pěvkyně, která stála na prknech mnoha světových scén. V českém Národním divadle ale mohla vystoupit až po návratu z emigrace.
OBRAZEM: Čím vším žila pěvkyně Soňa Červená
„Můj otec, doktor Jiří Červený, zakladatel literárního kabaretu Červená sedma, mě uvedl do kouzla umění,“ vzpomíná na své začátky Soňa Červená. Jejími prvními divadelními šéfy byli Voskovec a Werich, hrála s nimi ve velmi úspěšném představení Divotvorný hrnec, který se dočkal více než tří set repríz. Spíše než herectví ji ale lákal zpěv.
„Zběhla jsem k opeře, protože jsem si usmyslela, že musím být operní zpěvačkou,“ přiznává. Do angažmá nastoupila v Brně, do Janáčkovy opery. Národní divadlo pro ni mělo zavřeno. „V Národním jsem nikdy zpívat nesměla, pro to jsem nebyla způsobilá, měla jsem rodinný původ, který se tehdy nenosil,“ vysvětlila.
Z Brna odešla do Státní opery v Berlíně, z jehož východní části prošla za dramatických okolností v roce 1962 přes berlínskou zeď na Západ. „Berlín, to už byla taková mezinárodní parketa, dostala jsem tam nádherné role,“ říká. Po emigraci se dostala na scény v Miláně, Amsterodamu, Lisabonu a také za moře. „Nejraději vzpomínám na San Francisco, kde jsem strávila jedenáct sezon a kde jsem byla skoro doma,“ prozradila.
Spolupracovala s dirigentskými esy, jako byli Rafael Kubelík, Herbert von Karajan či sir Charles Mackerras. Zásadním pro ni bylo setkání s americkým režisérem Robertem Wilsonem, jehož pak po návratu z emigrace do Prahy zlákala ke spolupráci v Národním divadle. Nastudovala s ním Janáčkův Osud, Čapkovo drama Věc Makropulos a aktuálně vystupuje v jím režírované inscenaci 1914.
Úspěch ji podle jejích slov nezměnil, ve své kariéře se prý řídila radou svého přítele: „Musíš být nižší než tráva a potom vyrosteš“.
Multimediální výstava s názvem Tím vším jsem žila je v Galerii Novoměstské radnice přístupná do konce října. Prohlédněte si fotografie ze života Soni Červené i u nás na webu: