Ostrava - Dům umění v Ostravě otevřel výstavu Zářivý krystal – Bohumil Kubišta a české umění 1905–2013. Špičkoví odborníci na české moderní malířství v čele s historikem umění Karlem Srpem mapují dílo Kubištovo, ale představují také práce jeho současníků a pokračovatelů. Ambicí autorů bylo vytvořit výstavu roku. Včera si ji prohlédli první návštěvníci galerie.
Kurátoři z Ostravy a Národní galerie v Praze vybrali 223 uměleckých děl od 46 umělců, z toho 130 prací je od Bohumila Kubišty. Je to mimořádná příležitost prohlédnout si obrazy, kresby, grafiky, plastiky a fotografie nejen z galerií a veřejných institucí z celé republiky, ale také z jinak nedostupných soukromých sbírek. V sálech ostravské galerie mohou návštěvníci obdivovat také obrazy Emila Filly, Vincence Beneše, Antonína Procházky, Jana Zrzavého, Josefa Váchala, Josefa Šímy, Jindřicha Štýrského a dalších.
Z Kubištových obrazů patří k nejoceňovanějším Koupání mužů z roku 1911, Svatý Šebestián z roku 1912 nebo Zátiší, který se v Česku vydražil za 15,7 milionů korun a dostal se tak na desátou příčku nejdráže vydražených uměleckých děl v tuzemských aukcích.
„Jedním z cílů výstavy je poukázat na Kubištovu vůdčí roli v celém českém moderním umění 20. století, která byla vždy předpokládaná, ale dosud nebyla výstavně prokázaná,“ uvedl hlavní kurátor výstavy Karel Srp.
Výstava potrvá do ledna příštího roku. Součástí je výpravný katalog, galerie připravuje komentované prohlídky s kurátory, vzdělávací programy a výtvarné dílny pro školy i veřejnost. Výstava navazuje na předchozí návštěvnicky velmi úspěšné projekty, které připravil Karel Srp spolu s architektem Tomášem Svobodou - Sváry zření, Černá slunce a Jan Zrzavý: Božská hra.
Malíř, grafik a výtvarný teoretik Bohumil Kubišta
Narodil se roku 1884 ve vesnici Vlčkovice u Hradce Králové. Protože byl nemanželským synem z chudé venkovské rodiny, byla jeho cesta k umění složitá, ale prosadil si ji.
Už po roce na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde nastoupil v roce 1905, přešel na výtvarnou akademii do ateliéru Vlaho Bukovance, kde ale dlouho nevydržel. Odjel na čas do Florencie, kde pokračoval ve studiu na tamní akademii.
Silně ho zasáhla výstava Evarda Muncha v roce 1905, v následujících dvou letech přecházel od impresionismu k expresionismu. Byl výjimečný nejen se štětcem v ruce, ale také jako výtvarný teoretik, který dokázal přesvědčivě obhajovat nové pojetí umění.
Vystupoval jako neoficiální mluvčí umělecké skupina Osma, ve které se potkal mimo jiné s Emilem Fillou, Václavem Špálou, Vincencem Benešem, Antonínem Procházkou a dalšími malíři. Studoval teorii barev, analyzoval harmonické a kompoziční přístupy starých i moderních mistrů. Jeho obrazy byly založené na přísném vyvažování jednotlivých prvků, uplatňoval komplementární a simultánní barevné vztahy a princip zlatého řezu.
Picasso a válka
Další zásadní dojem na něho udělala výstava Nezávislých v Paříži v roce 1910, na které se seznámil s díly Pabla Picassa a Georgese Braqua. Geometrické formy začal ve svém díle také brzy uplatňovat, a to i v náboženských motivech. Kubismus chápal jako jednu z cest k duchovní podstatě moderní doby, veškeré podněty a vlivy zpracovával osobitým způsobem. Měl blízko i k futurismu a jeho fascinací pohybem a energií moderní doby.
Z existenčních důvodů vstoupil do armády, kde působil jako důstojník dělostřelectva v chorvatské Pule. A válka měla vliv nejen na jeho dílo, které dostalo novou, filozofickou i smyslově naléhavou podobu, ale i na jeho osud. Krátce po skončení války zemřel na španělskou chřipku. Bylo mu teprve třicet čtyři let.
Na tuzemských aukcích dnes patří jeho obrazy k nejžádanějším. Například loni se jeho Zátiší z roku 1809 vydražilo v Praze za téměř 16 milionů, a stalo se tak desátým nejdráže prodaným obrazem na českých aukcích od roku 1990.
