Ostrava - Výjimečný písničkář a právě oslavovaná ikona národa Karel Kryl (* 12. 4. 1944) by pravděpodobně nebyl takovým bardem, nebýt inspirativního prostředí, ze kterého vzešel. Díky uznávané bibliofilské tiskárně svého otce, kterou před více než sto lety založil v Novém Jičíně Karlův dědeček, byl od dětství obklopený graficky dokonale provedenými díly básníků, jako byl Bohuslav Reynek, František Halas, Jan Zahradníček a mnoha dalších umělců. Domov mu poskytl dobrý základ i v dalších směrech.
„Všechny ty úžasné tisky, díla českých i německých básníků, která jeho tatínek a dědeček vydali, Karel také četl. A číst uměl od čtyř let,“ vyprávěl během uplynulého Krylovského týdne v Ostravě hudební kritik Jiří Černý, který byl jeho přítelem, sestavil jeho iniciační album Bratříčku, zavírej vrátka a po roce 1989 několik dalších. „Nedokonalý rým by vůbec nepřipustil. Už od čtrnácti let psal, a psal po formální stránce dokonale,“ říká Černý.
Nejen tatínek svými knihami, ale i matka, se kterou měl Karel Kryl i na dálku z německého exilu vřelý vztah, ho vedla k umění. „Maminka psala básně, povídky i pohádky, které občas otiskovaly i regionální noviny. Taky pěkně kreslila a zpívala. Doma jsme hodně zpívali lidovky,“ vzpomínal na dětství Karlův bratr Jan. Oba od ní jako děti dostali kytaru. „Když mu maminka věnovala kytaru, učil se hrát cizí písničky podle Radia Luxembourg. Pak je zpíval s taneční kapelou na zábavách kolem přehrady Bystřička,“ říká Jiří Černý.
Na tuto dobu vzpomíná jeho o trochu mladší vrstevník z Nového Jičína Jan Zemánek, sochař, který pro něho na tamním autobusovém nádraží před deseti lety vytvořil fontánu ve tvaru kytary. „Bratr chodil s Karlem do třídy, tak jsme se seznámili. Prožili jsme spolu pubertu. Když studoval uměleckou keramickou školu v Bechyni, jezdil k nám na chatu, docela jsme si to užili,“ vzpomínal Zemánek.
Krylova pevnost až umanutost zřejmě také čerpá z rodinné historie. „Když komunisti likvidovali v Kroměříži naši tiskárnu, všichni jsme plakali. Tam mohl vzklíčit vzdor, který Karla provázel celý život,“ míní Jan Kryl.
Bez ohledu na krásné knihy měl na Karla Kryla jeho otec silný vliv. „Ne že by se mi ta jeho výchova líbila, ale určitě měl vliv na to, jakou měl Karel úctu k řemeslu, k práci vůbec. Nikdy se neofrňoval, nikdy by nepřipustil, že by někam přišel pozdě,“ říká Černý.
Karel Kryl se vrátil z exilu po dvaceti letech na pohřeb své matky, bylo to 30. listopadu 1989. Předtím jí poslal kytici, ještě předtím televizor, aby prý sledovala politiku.
Po pádu Husákova režimu se dostal do víru koncertů, které nikdy předtím nepoznal. Například 7. prosince 1989 bylo na koncertě Folkforum v Ostravě 14 tisíc lidí. Postupně začal být k představitelům nového státu skeptický a kritický, ztrácel popularitu. Zemřel náhle 3. března v Mnichově, jeho druhém domově.
„Podobně jako pro českou poezii byl zásadní Karel Hynek Mácha, byl Karel Kryl základjící postavou a vzorem písničkářů,“ řekl Černý v Ostravě. Krylova jubilea si ostravská kulturní veřejnost připomenula naposledy v pátek večer v Galerii Rubrum v Přívoze. Vystoupil Jiří Surůvka, Ivan Motýl, Petr Hruška a další umělci.
