Nebezpečné hry s otevřeným koncem Lucii Scerankové

Spojování neobvyklých materiálů, neuvěřitelných situací jako vystřižených ze sci-fi, ale odehrávajících se v banálním prostředí obýváku či na blíže neurčeném místě a také převrácení identity a účelu předmětů patří k základní metodě práce fotografky Lucii Scerankové (* 1985, Košice). Stejně tak k ní patří i mimořádná citlivost, s jakou pomocí těchto obrazů přináší své umělecké sdělení. Výstava Lucii Scerankové Slunce ve vitríně, na kterou autorka pozvala jako hosta svou sestru Pavlu, představuje výběrovou kolekci desítky fotografií, jednoho videa a dvou prostorových instalací. V pražské Fotograf Gallery bude k vidění do 7. 7. 2013.

Tvorba Lucii Scerankové překračuje hranice mezi fotografií, objektem a videem a všechny tyto výtvarné obory propojuje. Tato nadějná autorka komponuje dějové situace, přičemž každý prvek v nich obsažený nese určité, předem dané sochařské kvality, které vidí a sejme okem fotografa. A tak, jak často výtvarná kritika zdůrazňuje, Sceranková „fotografuje, aby byla sochařkou“. Do svých fotografických obrazů přejímá i vlastnosti a kvality videa, jako jsou rozpohybování obrazu, zachycení nálady a zhuštění děje v krátkém časovém úseku a další možnosti navození až filmové vizuality scény.

Lucia Sceranková pochází z umělecké rodiny a tak nebylo nic přirozenějšího než v tradici pokračovat. Začátky její tvorby byly plně v kompetenci konceptuálního myšlení, později se podle jejích vlastních slov více otevřela intuici a volné hře s obrazy, jak přicházely do její mysli. K fotografii se dostala oklikou přes video, které považuje za „zacyklené obrazy“; inscenované dějové situace v krajině, což může být skutečná příroda, stejně jako obývák, považuje za „romantická zátiší“.

  • Fotografie Lucii Scerankové autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Výstava Slunce ve vitríně autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Ale mýlil by se ten, kdo by si pod nimi představoval romantická zátiší v obvyklém slova smyslu. Zátiší Lucii Scerankové jsou absurdní, primitivní až drsné obrazy, plné komplikované symboliky a osobní mytologie: ohon vlasů sepnutý nikoli vzadu na hlavě, nýbrž mocně se deroucí z úst dívčí tváře, moře přelévající se přes pohovku v obýváku, les trčící ze starého kuchyňského příborníku, obrovský meteorit vystřelující vzhůru ven z vody, magická silueta modré planety klesající oknem do pokoje, domácí bouřka s fatálními následky vyvolaná fénem na vlasy, ženská ruka prosívající písek, sošně hluboké vlny vlasů a známá silueta Venuše Sandra Botticelliho uzavřené v muzejní vitríně, symbol astrologického znamení střelce zpodobněného skutečnou postavou ve skutečném lese vzbuzující sklíčenost, temný stín démona…

Způsob, jakým Lucia Sceranková vtáhne diváka do angažované myšlenkové hry s obrazy, které mu nabízí, není epické vyprávění nebo úderná zkratka symbolu s jasnou, byť otevřenou pointou. Její hra probouzí vnitřní imaginaci a domýšlení děje, který autorka pečlivě připraví a odstartuje; co se bude dít dál nebo jak tyto „lehce absurdní a vyšinuté“ situace dopadnou, co způsobí, zda zkázu světa nebo úsměšek na tváři diváka, protože „tohle se přece nemůže stát“, to už je zcela v moci individuálního přijetí díla.

Autorka vystavuje diváka patetickým náladám, nahuštění problémů do extrémních mezních situací, které lze nebo nelze zvrátit – to proměňuje vnímání obrazu a emocionální odezvu na něj. Dává do pohybu velké přírodní a magické síly, o kterých ale člověk z vlastní zkušenosti ví, že nemůže ovládnout. Nutno dodat, že jako fotografka se autorka vyhýbá Photoshopu a dalším formám počítačové manipulace. Nebezpečné, symbolické obrazy svých fotografií pracně modeluje jako architekt, scénograf i sochař zároveň; utváří scény a detailně promýšlí jejich aranžmá. Nezanedbatelný vliv na výsledný účinek díla mají také koláže předmětů v pozadí scény.

Přes všechny krajnosti těchto komplikovaných procesů, zachovává autorka nad situací nadhled a režisérskou kontrolu, což je v přímém kontrastu s emocionální napětím, které především v citové oblasti vyvolává nedokončenost řešení a nezvladatelná energie přírodních/fyzikálních sil. Lucia Sceranková komponuje mužsky energické, avšak ne úplně přímočaré obrazy, jejichž „vychytralost“ vyžaduje soustředěnou pozornost diváka. Je rafinovaným a velmi osobitým iluzionistou mladé generace.

Košická rodačka Lucia Sceranková vystudovala Vysokou školu výtvarných umení v Bratislavě (ateliér Intermedia and Multimedia Ilony Németh) a poté AVU v Praze v ateliéru Vladimíra Skrepla (Malba II). V roce 2010 získala Cenu ateliéru Malba II, o rok před tím cenu Najlepší videoart na bratislavském filmovém festivale Early Melons. Výrazným úspěchem byla cena v soutěži Start Point Prize 2011, kterou získala za svou diplomovou práci. Žije v Praze a Londýně.

Lucia Sceranková (host: Pavla Sceranková) / SLUNCE VE VITRÍNĚ. Kdy a kde: Fotograf Gallery, Školská 28, Praha 1; 1do 7. 7. 2013.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Oscar oceňuje nejlepší filmy. Nejlepší dokument vznikl v dánsko-české produkci

V Los Angeles se udělují ceny Oscar. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Do závěrečného ceremoniálu vstupoval s nejvíce šancemi snímek Hříšníci, jehož šestnáct nominací je rekordem ve stoleté historii Oscarů.
00:25Aktualizovánopřed 13 mminutami

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
před 6 hhodinami

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizovánopřed 19 hhodinami

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026

VideoFilmové premiéry: Pravda a zrada, Made in EU či další Přání k narozeninám

Čtvrteční premiéry přinesly do tuzemských kin snímek Made in EU. Sociální drama bulharského režiséra Stefana Komandareva nabízí s kritickým odstupem pohled na kapitalismus, moderní otroctví a korupci v Bulharsku. Do dob druhé světové války se zase vrací americko-litevský snímek Pravda a zrada založený na skutečném osudu německého mladíka, který se musí rozhodnout, co to znamená být dobrým Němcem. Českou tvorbu zastupuje komediální Přání k narozeninám: Křtiny. Jde o volné pokračování příběhu z roku 2022 od režisérky Marty Ferencové, v hlavních rolích se i tentokrát objevují Eva Holubová, Jaroslav Dušek nebo Simona Babčáková.
12. 3. 2026

Útok na Írán je „cool“, chce Bílý dům ukázat pomocí SpongeBoba či Call of Duty

Prezident USA Donald Trump rád komentuje dění pomocí memů. V nejnovější kampani se takhle Bílý dům pokouší americké veřejnosti „prodat“ útoky, které vedou Spojené státy spolu s Izraelem vůči Íránu. Záběry na skutečné zbraně a exploze ovšem administrativa USA „smontovala“ dohromady se scénami z Irona Mana, SpongeBoba či videohry Call of Duty. Kritici postupu namítají, že válka přece není akční střílečka.
12. 3. 2026
Načítání...