Nebezpečné hry s otevřeným koncem Lucii Scerankové

Spojování neobvyklých materiálů, neuvěřitelných situací jako vystřižených ze sci-fi, ale odehrávajících se v banálním prostředí obýváku či na blíže neurčeném místě a také převrácení identity a účelu předmětů patří k základní metodě práce fotografky Lucii Scerankové (* 1985, Košice). Stejně tak k ní patří i mimořádná citlivost, s jakou pomocí těchto obrazů přináší své umělecké sdělení. Výstava Lucii Scerankové Slunce ve vitríně, na kterou autorka pozvala jako hosta svou sestru Pavlu, představuje výběrovou kolekci desítky fotografií, jednoho videa a dvou prostorových instalací. V pražské Fotograf Gallery bude k vidění do 7. 7. 2013.

Tvorba Lucii Scerankové překračuje hranice mezi fotografií, objektem a videem a všechny tyto výtvarné obory propojuje. Tato nadějná autorka komponuje dějové situace, přičemž každý prvek v nich obsažený nese určité, předem dané sochařské kvality, které vidí a sejme okem fotografa. A tak, jak často výtvarná kritika zdůrazňuje, Sceranková „fotografuje, aby byla sochařkou“. Do svých fotografických obrazů přejímá i vlastnosti a kvality videa, jako jsou rozpohybování obrazu, zachycení nálady a zhuštění děje v krátkém časovém úseku a další možnosti navození až filmové vizuality scény.

Lucia Sceranková pochází z umělecké rodiny a tak nebylo nic přirozenějšího než v tradici pokračovat. Začátky její tvorby byly plně v kompetenci konceptuálního myšlení, později se podle jejích vlastních slov více otevřela intuici a volné hře s obrazy, jak přicházely do její mysli. K fotografii se dostala oklikou přes video, které považuje za „zacyklené obrazy“; inscenované dějové situace v krajině, což může být skutečná příroda, stejně jako obývák, považuje za „romantická zátiší“.

  • Fotografie Lucii Scerankové autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Výstava Slunce ve vitríně autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Ale mýlil by se ten, kdo by si pod nimi představoval romantická zátiší v obvyklém slova smyslu. Zátiší Lucii Scerankové jsou absurdní, primitivní až drsné obrazy, plné komplikované symboliky a osobní mytologie: ohon vlasů sepnutý nikoli vzadu na hlavě, nýbrž mocně se deroucí z úst dívčí tváře, moře přelévající se přes pohovku v obýváku, les trčící ze starého kuchyňského příborníku, obrovský meteorit vystřelující vzhůru ven z vody, magická silueta modré planety klesající oknem do pokoje, domácí bouřka s fatálními následky vyvolaná fénem na vlasy, ženská ruka prosívající písek, sošně hluboké vlny vlasů a známá silueta Venuše Sandra Botticelliho uzavřené v muzejní vitríně, symbol astrologického znamení střelce zpodobněného skutečnou postavou ve skutečném lese vzbuzující sklíčenost, temný stín démona…

Způsob, jakým Lucia Sceranková vtáhne diváka do angažované myšlenkové hry s obrazy, které mu nabízí, není epické vyprávění nebo úderná zkratka symbolu s jasnou, byť otevřenou pointou. Její hra probouzí vnitřní imaginaci a domýšlení děje, který autorka pečlivě připraví a odstartuje; co se bude dít dál nebo jak tyto „lehce absurdní a vyšinuté“ situace dopadnou, co způsobí, zda zkázu světa nebo úsměšek na tváři diváka, protože „tohle se přece nemůže stát“, to už je zcela v moci individuálního přijetí díla.

Autorka vystavuje diváka patetickým náladám, nahuštění problémů do extrémních mezních situací, které lze nebo nelze zvrátit – to proměňuje vnímání obrazu a emocionální odezvu na něj. Dává do pohybu velké přírodní a magické síly, o kterých ale člověk z vlastní zkušenosti ví, že nemůže ovládnout. Nutno dodat, že jako fotografka se autorka vyhýbá Photoshopu a dalším formám počítačové manipulace. Nebezpečné, symbolické obrazy svých fotografií pracně modeluje jako architekt, scénograf i sochař zároveň; utváří scény a detailně promýšlí jejich aranžmá. Nezanedbatelný vliv na výsledný účinek díla mají také koláže předmětů v pozadí scény.

Přes všechny krajnosti těchto komplikovaných procesů, zachovává autorka nad situací nadhled a režisérskou kontrolu, což je v přímém kontrastu s emocionální napětím, které především v citové oblasti vyvolává nedokončenost řešení a nezvladatelná energie přírodních/fyzikálních sil. Lucia Sceranková komponuje mužsky energické, avšak ne úplně přímočaré obrazy, jejichž „vychytralost“ vyžaduje soustředěnou pozornost diváka. Je rafinovaným a velmi osobitým iluzionistou mladé generace.

Košická rodačka Lucia Sceranková vystudovala Vysokou školu výtvarných umení v Bratislavě (ateliér Intermedia and Multimedia Ilony Németh) a poté AVU v Praze v ateliéru Vladimíra Skrepla (Malba II). V roce 2010 získala Cenu ateliéru Malba II, o rok před tím cenu Najlepší videoart na bratislavském filmovém festivale Early Melons. Výrazným úspěchem byla cena v soutěži Start Point Prize 2011, kterou získala za svou diplomovou práci. Žije v Praze a Londýně.

Lucia Sceranková (host: Pavla Sceranková) / SLUNCE VE VITRÍNĚ. Kdy a kde: Fotograf Gallery, Školská 28, Praha 1; 1do 7. 7. 2013.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
včera v 10:44

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026

Po Sudetském domě se Javůrek rozveselil Léty sametovými

Autor trilogie Sudetský dům Štěpán Javůrek vydává nový román. Po osudu lidí ze Sudet chtěl prý napsat něco veselého. Léta sametová jsou hořkosladkou komedií z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
13. 1. 2026
Načítání...