Ve věku 85 let zemřel minulý týden Jan Koblasa. Český sochař, malíř, grafik a autor mnoha filozofických esejů patřil k nejuznávanějším exilovým umělcům. Od roku 1968 žil v Německu.
„Materiál má svoji hlavu a já musím poslouchat.“ Zemřel sochař Jan Koblasa
Táborský rodák Jan Koblasa, syn hudebníka, od mládí projevoval talent na hudbu, zpíval například v opeře v Teplicích. Zároveň se ale věnoval i sochařství, které se také rozhodl vystudovat na Akademii výtvarných umění, kam i navzdory nepříznivým kádrovým posudkům nastoupil v budovatelských padesátých letech.
Už za studií se aktivně účastnil veřejného života, podílel se například na akcích Malmuzherciáda v duchu neodadaistických recesí (1954) a byl zakládajícím členem Klubu (od roku 1957 Šmidrové), jehož dalšími členy byli například výtvarníci Bedřich Dlouhý, Karel Nepraš a Jaroslav Vožniak.
Když tvořím, nikdy dopředu nevím, co vznikne. Jde z toho trochu strach, ale zase ten děs je určitou hnací silou. Hledám cosi a hledám to autenticky v materiálu a v dialogu s ním. Materiál má svoji hlavu a já ho musím poslouchat, tím pádem pak mohou vznikat díla.
„Vystoupení Šmidrů bylo studentskou recesí, dadaistickým gestem a manifestací odporu nejen k současné oficiální situaci, ale vůči konvencím vůbec. Absurdita, bizarnost, grotesknost, parodie, černý humor, sarkasmus se zpočátku projevovaly spíše než ve výtvarné tvorbě v happeningově laděném programu,“ uvedla u příležitosti Koblasovy retrospektivy před patnácti lety kurátorka Ivona Raimanová.
Na počátku šedestých let organizoval neoficiální skupinové výstavy Konfrontace I. a II. Dostal poté nabídku vystavovat z Bruselu, úřady ji ale odmítly. Zákazy zahraničních výstav a následně i pražských i poté pokračovaly, členové skupiny byli odposloucháváni a vyslýcháni StB.
Návrat jako opora v chaosu
Uvolnění přišlo až po roce 1965, zpráva o okupaci Československa o tři roky později Koblasu zastihla v Itálii. Návrat do země odložil na neurčito, zůstal v Miláně a později se odstěhoval do německého Kielu, odkud přišla nabídka na založení sochařské školy. V Československu byl mezitím odsouzen na devět let za nedovolené opuštění republiky, do Prahy se mohl vrátit až v červnu 1990.
Herci (1973-75) z retrospektivy Jana Koblasy v Jízdárně Pražského hradu
Šíři své tvorby představil v Česku v roce 2012 na velké retrospektivě, která u příležitosti jeho osmdesátých narozenin vznikla v Jízdárně Pražského hradu. „Podíváme-li se na Koblasovo dílo jako na celek, uvědomíme si, že je plné symbolů a znaků a že velkou roli v něm hrají návraty k mýtům a k archetypům. Tento útěk k počátkům chápe Koblasa jako oporu v dnešním chaotickém světě. Dílo Jana Koblasy lze charakterizovat jako teritorium, v němž se střetávají poselství dávné historie (až prehistorie) se současným stavem života a dnešními pocity člověka,“ představila sochařovu tvorbu tehdy kurátorka Ivona Raimanová.
Jan Koblasa je nositelem mediale Za zásluhy, obdržel ji od prezidenta Václava Havla v roce 2012.