Líbáš jako ďábel – další nepovedená dvojka

Praha - Marie Poledňáková snímek Líbáš jako ďábel natočila především v Maroku a pojala ho jako situační komedii s téměř akčními scénami. Na plátně opět vystupuje Jiří Bartoška, Kamila Magálová, Oldřich Kaiser a Eva Holubová. Ve volném pokračování dále hrají například Nela Boudová, Jiří Langmajer, Roman Vojtek, Martha Issová, Tereza Kostková a Petr Nárožný.

„Příprava sice trvala dva roky, ale výsledek se dostavil. Teď je otázkou, co na to český divák. Věřím, že paní režisérka stále má schopnost s diváky komunikovat a mluvit s nimi, předložit jim příběh, u kterého se budou bavit. Točí snímky zábavné. Vždyť předchozí snímek Líbáš jako bůh v kinech zhlédlo přes 900 000 lidí. Kdybychom neměli tuto víru, nešli bychom do toho,“ podotkl producent a distributor snímku Jan Bradáč.

Jestli se mu investice vyplatí, ukáže čas, neboť snímek právě vešel do české distribuce. Rozhodně však českou filmovou tvorbu Poledňáková o nijak výjimečně kvalitní kus neobohatila a její vlajkovou loď S tebou mě baví svět z roku 1982 s největší pravděpodobností ani tentokrát nedostihne.

Pravdou je, že kulisy Maroka jsou jednou z kladů snímků, k nimž se řadí i slušné herecké výkony, kterým kraluje, jako vždy příjemně nad věcí, Jiří Bartoška, dále kamera Vladimíra Smutného i hudba Petra Maláska, ale to je asi tak všechno. Pokud se týká scénáře a režie, tady věhlas Marie Poledňákové, coby tvůrkyně kvalitních filmových komedií, dostává poněkud na frak.

Scénář je překombinovaný, kdy zvláště linie „domácích“ postav, tedy situace okolo frustrované Kristýny (Nela Boudová), sestry hlavní postavy Heleny (Kamila Magálová) je úplně zbytečná a značně retarduje spád vyprávění. Zdá se, že byla vymyšlena jen kvůli závěru, aby vše mohla uzavírat, dle zákonů romantických komedií, svatba.

Líbáš jako ďábel / J. Bartoška, K. Magálová, O. Kaiser
Zdroj: ČT24/Falcon

Dalším nešťastným kamínkem do nepovedené mozaiky jsou dokonale plytké dialogy, které nijak nepozvednou nevynalézavou stavbu scénáře. Jednotlivé scény na sebe navazují s předvídatelnou kostrbatostí, kterou naštěstí ve druhé části mírně oživí snad i nečekané situace v Maroku, ale zase snaha tlačit všechno do komedie už zde hraničí s hloupostí.

Situační komedie jsou záludné v tom, že v nich jednu z nejdůležitějších rolí hraje rytmus, spád, načasování a tím pádem gradace. To, co mistrně zvládal Jiří Menzel, Marie Poledňáková ve svém posledním snímku podcenila a nedotáhla. Sice se tu jakoby neustále něco děje, všichni někam nebo před něčím utíkají, jedna rádoby vtipná situace střídá druhou, ale vnitřní rytmus, který vše utříbí do zábavné harmonie, zde chybí. Jednotlivé sekvence jsou zbytečně dohrávány ať už gestem, pohledem či poznámkou, hraje se na okaté pointy, kterým ovšem chybí skutečná vtipnost. 

Poledňáková je autorkou divácky úspěšných televizních i celovečerních filmů, které získaly řadu ocenění na domácích i zahraničních festivalech. Mezi ně patří Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny z konce 70. let. V roce 1982 vznikla komedie S tebou mě baví svět, která byla o 16 let později vyhlášena nejlepší českou veselohrou století. Filmem Líbáš jako ďábel pravděpodobně režisérka potěší svého producenta, dá se předpokládat, že tak jako předchozí Líbáš jako bůh bude divácky úspěšný, ale nijak zvlášť úžasné dílo to bohužel není.