Přestože se ještě před pár lety zdálo, že kanadský písničkář a básník Leonard Cohen za sebou navždy zavřel dveře a zmizel v buddhistickém klášteře, manažerka, která jej připravila o veškeré úspory, přiměla starého barda, aby vyrazil na turné. A vystupování se dnes sedmasedmdesátiletému Cohenovi tak zalíbilo, že se s novými písněmi zavřel ve studiu – album Old Ideas patří k tomu nejlepšímu, co kdy vydal.
Úvod o zlotřilé manažerce má svou logiku. Nebýt toho, že důvěřivý Cohen přišel o úspory, které si šetřil na penzi, skutečně by asi na turné – první po patnácti letech – nevyrazil, jak již bylo řečeno, věnoval se tichým buddhistickým meditacím a světu showbyznysu se nenápadně, leč nezvratně vzdaloval. A přece… Fámy, slibující jeho návrat na koncertní pódia, se nakonec potvrdily a každý, kdo Leonarda Cohena zažil při jeho pražském koncertě v roce 2008, mi jistě dá zapravdu, že to byl jeden z těch „nej“. Cohen, ač již hodně starý pán, vše zvládal s obdivuhodnou lehkostí a elegancí, ba přímo grácií, měl skvělou kapelu, prostě nádhera!
Bylo tedy naprosto logické, že se fanoušci, navnadění koncertním návratem a excelentním živým albem a DVD, začali stále častěji ptát, kdy že přijde nové album… zvláště když od toho posledního, Dear Heather, uplynulo dlouhých osm let. Ale podobně jako u turné, i v tomto případě začaly před časem prosakovat zprávy, že má Cohen řadu nových písniček a že je ve studiu… Ovšem až ve chvíli, kdy nové album Old Ideas skutečně vyšlo, bylo jasné, že se sen všech splnil.
Název může odkazovat ke starším kouskům, stejně jako může naznačovat, že ani postupující věk Cohena nepřinutil nějak zásadně měnit své názory a postoje – a koneckonců, proč také! A hned první tóny novinky potvrzují, že je to stále ten „starý dobrý“ Cohen, jak jej známe z těch nejsilnějších alb, jakými je jeho debutové Songs from Leonard Cohen či Songs from a Room…
Jak tedy album začíná?
Úvodem písně Going Home slyšíme židovského boha Jahveho, jak říká: „Rád bych si promluvil s Leonardem / Je to slušňák a pastýř / Línej parchant / Říká ale, co mu řeknu / I když to není vítáno / Nemá totiž tu svobodu odmítnout / Bude promlouvat tato slova moudrosti / Jako nějaký mudrc, člověk mající vizi / Přestože ví, že je ve skutečnosti nula…“
Jako bychom v těchto pár verších měli Cohena celého, nebo alespoň jednu z jeho stránek, protože tou druhou, stejně pochybovačnou, je jeho stránka smyslná, ba přímo erotická. Cohen, který zamlada býval velkým milovníkem žen, jím zjevně zůstal i v pozdním věku, jak naznačuje ve verši, pro změnu v písni poslední, jíž je Different Sides: „Chcete změnit to, jak se miluji / Já to ale chci nechat na pokoji…“
Podobně bychom mohli citovat dál, ostatně, právem je Cohen označován za velkého básníka (kdo by o tom pochyboval, má možnost sáhnout po dvou svazích jeho poezie - první, Výbor z poezie, vyšla v překladu Pavla Šruta v roce 1998, Knihu toužení pak přeložil o deset let později Miroslav Jindra), kromě toho, jedním z producentů nového alba je další vynikající básník (a muzikant) Ed Sanders. Pokud jde o hudební stránku, album se drží skromně zpátky, doprovod je citlivý, skromný, chce se říci intimní, stejně jako Cohenův hlas, který se pohybuje někde mezi polomluveným přednesem a šeptaným zpěvem. Však také tato poloha jeho písním vždy slušela nejlépe!
Neznamená to, že deska není plná různých lahůdek a libůstek, jako když se v písničce Banjo Cohen nepřímo přiznává ke své lásce ke country a k Hanku Williamsovi konkrétně, kapitolou samou o sobě jsou doprovodné vokály sester Webbových, plné skrytých vášní a emocí, jako třeba v písni Abyhow, kdy „jen“ tak zavzdechnou, ovšem tak, že z toho zamrazí… A mrazí i z celého alba a my jen můžeme doufat, že se potvrdí fámy (opět ty fámy!), že Cohen složil další písničky a opět prý zavítá do studia…
