Praha - Říká se, že lidé nejčastěji lžou o financích, sexu a přečtených knihách. Britové podle listu The Guardian nejčastěji lživě tvrdí, že četli 1984 od George Orwella. Všichni Češi zase bezpečně „znají“ Babičku nebo Máj. Lhali jste někdy o tom, co jste četli?
Babička Boženy Němcové patří ke knihám, které všichni znají. Doopravdy ji však četl málokdo. „Babička je trošku zvláštní případ, protože lidé mají pocit, že ji četli už jen tím, že viděli film nebo nějakou inscenaci. Nebo že ji zdědili ústním předáním od předků,“ říká k tomu Jiří Trávníček z Ústavu pro českou literaturu.
Tradiční špalky. A Bible
Podle odborníků dávají učitelé dětem číst Babičku příliš brzy. Ale čeští pseudočtenáři se rádi chlubí i Švejkem nebo moderní literaturou. „Myslím, že jsou to hlavně tradiční špalky moderní literatury, tlusté knihy jako Proustovo Hledání ztraceného času, Joyceův Odysseus nebo Musilův Muž bez vlastností. A v podstatě bych řekl i Bible,“ domnívá se Trávníček.
Některé knižní tituly zvyšují prestiž, i když je čtenář nikdy neotevřel. Jindy je přiznání neznalosti příliš choulostivé. Jak zjistil list The Guardian, v Británii se velmi často kamufluje třeba neznalost Dickensových Nadějných vyhlídek nebo Tolstého Vojny a míru. Nejvíce z dvou tisíců dotazovaných pak lže o Orwellově románu 1984.
Pokud jste kteroukoliv z těchto knih pouze prolistovali nebo o ní jen slyšeli, nemělo by vám to bránit vést o ní zasvěcený rozhovor. Říká to profesor francouzské literatury Pierre Bayard, autor knihy Jak mluvit o knihách, které jste nečetli. V té radí, jak knihu nečíst, a přesto o ní moci vášnivě diskutovat. Snad by bylo dobré si Bayarda alespoň prolistovat.
