Třicátý druhý a nejdéle sloužící prezident Spojených států Franklin Delano Roosevelt, jak ho v učebnicích dějepisu nenajdete. Poslal pro ni, tehdy v roce 1939, protože potřeboval někoho, aby o víkendu pořád nemyslel jen na práci. A tak si jeho vzdálená sestřenice Daisy vzala své lepší šaty a odjela z venkovského domu, kde žila v ústraní život, od kterého již nic neočekávala, a proto se také netrápila tím, že by to mohla ztratit.
Královský víkend, prezidentovo mrouskání a Michellův úlet
Ale možná pro ni poslal proto, aby mu to jednoho slunečného dne udělala rukou v jeho Fordu Phaeton z roku 1936 (orál zavedli američtí prezidenti až téměř na konci století). Zaparkoval ho tehdy na louce plné zrajícího jetele, a ona to bez zdráhání učinila s něhou a respektem, který ho okouzlil, protože bylo zřejmé, že tohle už dlouho s nikým neprováděla. Tak přestali být vzdálenými příbuznými a stali se blízkými přáteli, což je asi všechno, co je možné k tomuto (ne)vztahu poznamenat. Zdá se, že FDR ujížděl na svých sestřenicích (protože s jednou z nich, Eleonorou, se dokonce oženil) anebo se potřeboval jen trochu rozptýlit před očekávanou návštěvou britského královského páru, který se poprvé vydal za velkou louži, aby ho ukecal k válečnému spojenectví. Ani jeden z těchto motivů zřejmě nevydá na celovečerák, a tak je režisér Roger Michell oba prsknul do jednoho hrnce, jako když pejsek a kočička vařili dort.
Královský víkend je divně ujetý, pomalý film, jehož základní problém spočívá v tom, že není jasné, o čem vlastně je? A tak se můžeme ptát, zdali je to především historicky autentické zachycení jedné oficiální státní návštěvy, tedy vybraná epizoda z Rooseveltova prezidentského programu, nebo studie o ženách, které ho obklopovaly (matce, která chce mít všechno pod kontrolou, manželce Eleanoře, která je pragmatická, i když ví své, sekretářce Missy, která je ochotna se o něj dělit s kýmkoli a vyšeptale unylé Daisy, která si chvíli myslela, že je v tomhle stádě jediná připuštěná), anebo je to labutí píseň starého, zaláskovaného proutníka či dokonce komparativní esej o konfrontaci ostrovní a zámořské kultury, kde klíčovou roli sehrává hot dog s pořádnou porcí hořčice? Jak si má z tohohle všeho jeden vybrat, když si zřetelně nevybral ani režisér Roger Michell, jemuž rozhodně nijak výrazně nepomohl rozevlátý scénář všeobjímajícího Richarda Nelsona.
Rozhodně bych se však zdráhal označit předvedené za komedii, s kteroužto žánrovou nálepkou vstupuje Královský víkend nenápadně (protože ve stínu oscarového Lincolna, k jehož politické korektnosti má hodně daleko) do našich kin. Střídavě tu totiž sledujeme místy docela vtipnou a inteligentní konverzačku (zejména v podání tandemu Bertie-FDR), podivně nedotaženou, vlažnou romanci, jejíž protagonisté jezdí v kabrioletu po zapadlých cestách (takže se nemusíte děsit, že vám budou předvedeni i v posteli), fragment z autobiografie nejdéle sloužícího amerického prezidenta a historickou rekonstrukci návštěvy britského královského páru, kde tím, že do sebe Bertie nakonec hot dog před objektivy fotografů nasoukal, nepochybně svým způsobem přispěl k tomu, že Amerika nakonec také vstoupila do války.
Řekl bych, že z uvedeného je zřetelně patrné, jaký slepenec režisér Roger Michell natočil, jak před sebou valí současně minimálně dvě dějové lajny, které spolu vlastně vůbec nesouvisejí a postupně vás usmýkají až do nudy a nezájmu. Jen Bill Murray ví, proč do toho nakonec šel, nicméně je to právě on, kdo alespoň nějak drží tenhle neústrojně namixovaný opus pohromadě, dává mu jakousi kontinuitu a silou své osobnosti propojuje fragmenty, které spolu vlastně nijak nesouvisí. Rozhodně se nedá říci (na rozdíl od Lincolna Daniela Day-Lewise), že tu je jakoby Rooseveltovi z oka vypadl, ale dokáže i jako obrnou postižený muž na invalidním vozíku vzbuzovat dojem koncentrované energie, intelektuální převahy a charismatické aury, která v jeho přítomnosti činí politiky i dámy povolnějšími.
Skvělý Bill Murray, scénář, chytající (marně) několik začátků a konců, herecké výkony, v nichž na sebe kromě Murrayho upozornil ještě britský královský pár, nevýrazně nanicovatá Laura Linneyová (která má kliku, že si to od ní vůbec ještě někdo nechá udělat) a obecně absence hezkých dívek, které by, kromě pěkných krajinářských obrazů kameramana Lola Crawleyho a slušivých dobových kostýmů, na kterých se evidentně nešetřilo, nabízely ještě alespoň něco, na co se tu dá příjemně koukat. To je Královský víkend, který mohl být příjemným překvapením, ale není víc, než průměrnou rutinou. Nejvíce ze všeho je ale promarněnou příležitostí, která vyšuměla do ztracena, jen dalším filmem o jednom americkém prezidentovi do statistiky. Nový Notting Hill se tu ani vzdáleně nekoná, a jestli to takhle půjde dál, tak ho ani od Rogera Michella již nemůžeme čekat. Na to, že Michell měl před časem do žánru slušně našlápnuto a Franklin Delano Roosevelt rozhodně patří mezi nejvýraznější americké prezidenty, tu toho není moc nabídnuto ani předvedeno.
A možná nejlepší ze všeho by bývalo bylo, kdyby se po smrti Daisy Sucleyové nenašla pod její postelí krabice s kompromitujícími dopisy a deníky - v tomhle nebezpečném zaznamenávání a syslování srdci blízkého, budou ženy představovat vždycky velké potenciální riziko. A odtud tajemství Daisy a FDR proniklo na veřejnost a dostalo se pak až na stůl filmových producentů, kteří zavětřili šanci, a předhodili nám ho. Někdy se to takhle stane. Tajemství se prolákne, šance zůstane nevyužita a filmový divák se vlastně nic podstatného nedozví.
Královský víkend / HYDE PARK ON HUDSON
Velká Británie 2012, 94 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Roger Michell. Scénář: Richard Nelson. Kamera: Lol Crawley. Hudba: Jeremy Sams.
Hrají: Bill Murray (Roosevelt), Laura Linneyová (Daisy), Olivia Colmanová (Alžběta), Samuel West (Bertie), Olivia Williamsová (Eleanor), Elizabeth Marvelová (Missy), Martin McDougall (Tommy).
V kinech od 21. února 2013