Praha - Přísná geometrie a živelná exprese. Malba a sklo. Osobitého uměleckého „obojživelníka“ Vladimíra Kopeckého představuje pražské Museum Kampa. Retrospektiva i její název zachycuje dvě jeho věčně se přetahující nálady - Bouři a klid.
Kopečáku, ty tvoje geometrie! Napřed bouře, potom klid
Vladimír Kopecký vystavuje v Museu Kampa (zdroj: ČT24)
Kopecký (*1931) chtěl být malířem od dětství. Přihlásil se ale na sklářskou školu, jeho pedagogy byli René Roubíček a také Stanislav Libenský, dnes legendy českého uměleckého skla. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové pak navštěvoval Ateliér monumentální malby a skla Josefa Kaplického. Na této škole v letech 1990 až 2008 vedl sklářský ateliér.
V tvorbě začínal s čistými liniemi a pravidelnými geometrickými tvary. Své obrazy kreslil na lino. Struktura materiálu, které používal, si ale řekla o jiný výraz. „Geometrie mě velice zajímala, jednu dobu byla velice dominantní. Ale přeci jen jsem si potřeboval od ní trochu oddychnout. Můj nepokojný duch se rád předváděl i v expresivních věcech. Geometrii jsem smíchal s expresí díky linoleu, které je samo o sobě expresivní útvar, jeho vzory jsou dost výrazné,“ vysvětluje Kopecký.
I přes neklid je schopen při tvůrčí práci soustředění. Například návrh skleněné mozaiky pro vodní nádrž Želivka kreslil rok a půl. „Dostal jsem za úkol udělat technologické schéma čištění vody jako umělecké dílo. Musel jsem dodržet všechny symboly, odborník by měl dokázat přečíst všechno, co mozaika obsahuje,“ upozorňuje.
Vladimír Kopecký
Kopeckého malířství se pohybuje na dvou pólech: mezi svébytnými prostorovými geometrickými obrazy a abstraktními malbami, které ho zařazují do světového kontextu expresivního malířství. „Kopečáku, ty tvoje geometrie, to je tak krásný! Proč děláš ty hovadiny, tu divokou malbu?“ dostává se mu prý občas reakce na jeho výtvarnickou rozpolcenost. „Člověk může mít v sobě dvojí jako Jekyll a Hyde,“ říká. Poklid a soustředění v něm zastupuje geometrie, vztek a divokost exprese.
„U geometrických tvarů si vzpomenu na sochy buddhů, kteří jsou zakletí do absolutní tichosti, mlčenlivosti a člověk cítí závan věčnosti. A v expresi se podvoluji všem svým vnitřním kolizím.“
Dvě umělecké tváře se v Kopeckém projevují i při práci se sklem. Vytváří díla z čistých ploch, ale když vystoupí na povrch jeho Hyde, míchá dohromady tekuté sklo a kilogramy barev. „Je ve mně destrukce a chybí mi systematičnost,“ říká o sobě.
S jeho protichůdnou tvorbou se můžete v Museu Kampa seznámit do 7. září.