Praha – Dnes je to na den přesně sto osmdesát let, co poprvé zazněla píseň Kde domov můj při premiéře Tylovy a Škroupovy hry Fidlovačka. V roce 1918 se pak docela přirozeně stala státní hymnou a vydrželo jí to až do dnešní doby. Přesto se za léta našli kritici. Před šesti roky přišel Varhan Orchestrovič Bauer s novou verzí, která původní melodii obohacuje o další poklady z dějin českého skladatelství.
Hra Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka měla premiéru 21. prosince 1834 ve Stavovském divadle. Autorské duo Josefa Kajetána Tyla a Františka Škroupa nemohlo vůbec tušit, když slepý houslista Mareš v podání Karla Strakatého poprvé zpíval „Kde domov můj“, že se z první sloky o desítky let později stane státní hymna samostatného československého státu, byť doplněná o slovenský kus Nad Tatrou se blýská.
Českému obecenstvu se líbila. Vystihovala to, po čem lidé tehdy nejvíce toužili. Zpívala se na vlasteneckých besedách, ve školách, nad hroby vlastenců nebo na táborech lidu. Byla však i zakazována cenzurou. Nemuselo jít ale pouze o potlačování obrozeneckých a nacionálních nálad, proti podobě písně vystupovali i významné české osobnosti. Janu Nerudovi se třeba nelíbil nečeský nápěv a text, a tak vyzýval Bedřicha Smetanu, ať složí pro potřeby hymny něco lepšího. Píseň Kde domov můj se ale uchytila a ani po nezávislosti Československa, kde vlastně samozřejmě nahradila rakouskou hymnu, se nepodařilo vůli lidu změnit. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk přemýšlel o vypsání soutěže, uvažovalo se o písni skladatele Vítězslava Nováka V boj! na text Josefa Václava Sládka. Pochybnosti o kvalitách pokračovaly i po druhé světové válce, kdy na Hradě seděl Edvard Beneš.
Nelegální podoba hymny
V minulém půlstoletí byla tradičně prezentována v orchestrální úpravě Otakara Jeremiáše a Václava Trojana. Zákonné úpravy se státní hymna dočkala až v roce 1990. Do té doby byla spíše zvykovým právem udržována v podobě, kterou určilo ministerstvo obrany po vzniku Československa.
Současnou podobu určuje zákon 3/1993 Sb., ale dalších pět let se hrála v rozporu se zákonem, než novela napravila odlišnosti v melodii a slovosledu.
Novodobá úprava
„Mně se ta písnička strašně líbí, akorát si myslím, že už není čas na nostalgii jako v devatenáctém století, Češi by už mohli vítězit, bít se v prsa a říkat 'hurá'. Jsme sice malá země, ale lidé, co se tady narodí a vycestují ven, jsou významní a důležití,“ hodnotí ji Varhan Orchestrovič Bauer, který v roce 2008 připravil její upravenou verzi, když Česká republika předsedala Evropské unii. Chtěl se zbavit smutku a uplakanosti, kterou skladba evokuje, snad i proto, že když ji František Škroup psal, tak mu umírala žena. Bauer se nezabýval jenom hudbou, ale i textem. Na otázku 'kde domov můj‘ odpovídá, že zde domov můj. „Už bychom mohli vědět, kde to je, už jsme se našli,“ upřesnil Bauer.
Právě jeho úprava české hymny zazní na pódiu i dnes, a to v rámci Vánočního koncertu v kostele U Salvátora. „Zahrnuje v sobě spoustu české muziky, takové rodinné stříbro. Jsou tam obsaženy Má vlast od Smetany, Novosvětská a cellový koncert od Dvořáka, ale i Janáček, Tušený nebo Martinů. Je tam obsaženo to nejlepší z české hudby, co tady máme,“ uvedl Bauer. Podle něj je důležité nezapomínat, že vzhledem k velikosti naší země máme i stejně důležité skladatele jako větší a mocnější státy jako Francie, Rusko, Amerika nebo Anglie.
