James Blake představuje na novém albu Playing Robots into Heaven staronový zvuk. Britský hudebník, držitel Grammy i Mercury Prize, se vrací ke svým klubovým kořenům. Atmosférické balady zčásti nahradily dubstepové syntezátory. S těmi na počátku minulé dekády začínal svou kariéru.
James Blake se albem Playing Robots Into Heaven vrací ke klubovým kořenům
Zatímco předchozí Blakeova nahrávka Wind Down měla doslova pomoci lidem usnout, novinku uvedl singlem Big Hammer, v němž údery elektronického kladiva podkreslují znepokojivé scény násilí a destrukce. Oproti předchozím deskám je to podstatná změna. „Byl jsem si trochu nejistý ohledně toho, jestli to lidé přijmou jako album Jamese Blakea. Obával jsem se, že je to příliš bláznivé,“ přiznává hudebník.
Určitě ne ale náhodné. Právě elektronickým dubstepovým zvukem na sebe Blake kolem roku 2010 poprvé upozornil. Na nové desce se nicméně nezapře ani hudebníkova druhá persona. Vedle inovativního producenta je to také citlivým a něžným zpěvákem. Například v písni If You Can Hear Me věnované jeho otci, zpěváku a kytaristovi Jamesi Litherlandovi.
Nahrávka Playing Robots Into Heaven balancuje mezi chladným dystopickým nádechem a hřejivou melancholickou atmosférou. James Blake albem propojuje svou dosavadní tvorbu a vytváří zvuk, kterým se vydává na nový úsek své hudební cesty.
Na album Blake zařadil také coververzi skladby Beautiful od Snoop Dogga. „Lehce otřepanou,“ poznamenává recenzent britského listu The Guardian. Blakeovu desku popisuje jako nahrávku, na níž hudebník „hloubá o vztazích a smutku, vzdává hold hudbě, kterou miluje, a zároveň ji přenáší do svého vlastního atmosférického vesmíru“.
Recenze odpovídá spíše příznivému přijetí Playing Robots into Heaven. The Independent zase poznamenal, že „Blake se zjevně vyžívá ve vynalézavosti“, což přináší nápadité momenty, ale může být i někdy na škodu.
Na podporu novinky vyrazil James Blake na turné. V Evropě stihne ještě koncert v Londýně a nizozemském Tilburgu a pak zamíří do Spojených států.