Praha – Tři a půl roku strávil v židovském ghettu v Terezíně, 14 let byl členem KSČ, téměř 20 let publikoval jen v samizdatu či zahraničí. Zároveň napsal přes 20 knih, jeho dílo je přeloženo do třiceti jazyků světa. Spisovatel Ivan Klíma, jehož ústředním motivem jsou vztahy mezi muži a ženami, je již za života uváděn v seznamech školní povinné četby. Narodil se 14. září 1931.
Velkou oblibu zaznamenalo Klímovo literární dílo již v 60. letech, pravidelněji se však na pultech knihkupectví začalo objevovat zase až po roce 1989. Během normalizace se totiž stejně jako mnoho dalších „protisocialistických“ autorů ocitl v ghettu zakázanosti a publikoval buď v samizdatových edicích, nebo v zahraničí.
Ivan Klíma o literatuře: „Literatura má vyprávět příběh, a tím být přitažlivá pro čtenáře. Píšu hlavně proto, že mě to baví, ale zároveň myslím na to, že by to taky mělo bavit ještě někoho jiného.“
Ivan Klíma se narodil 14. září 1931 v Praze jako Ivan Kauders. Ačkoli židovsky vychováván nebyl, v koncentračním táboře Terezín strávil tři a půl roku (smrti unikl s matkou a bratrem). Členem KSČ se stal v roce 1953, tedy v roce, kdy mu zavřeli otce. Na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967 spolu s některými dalšími kolegy odmítl kontrolu KSČ nad kulturou a kritizoval i existenci cenzury, za což byl ze strany vyloučen.
V roce 1969 odjel do USA, aby na Michiganské univerzitě v Ann Arboru přednášel jako hostující profesor českou literaturu. Po svém návratu v roce 1970 byl vyloučen z organizací, zbaven možnosti publikovat a jeho díla byla vyřazena z knihoven. Pracoval jako zeměměřič, sanitář, metař či poslíček; většinu času však prožil jako svobodný spisovatel.
Klímovy prózy se v různých kontextech vyrovnávají s problémem lidské samoty a střetnutím jedince s mechanismy moci, například Bezvadný den, Milenci na jednu noc, Loď jménem Naděje či Milenci na jeden den. V povídkách a románech ze 70. a 80. let autor nastolil téma životního osudu spisovatele, který je mocí vyvržen na okraj společnosti, a proti bezpráví staví mravní sílu opřenou o důstojnost člověka. Z tohoto období pochází Soudce z milosti, povídkové soubory Má veselá jitra, Moje první lásky či novela Láska a smetí.
Z polistopadového období vytěžil Ostrov mrtvých králů, Čekání na tmu, čekání na světlo, Poslední stupeň důvěrnosti nebo životopisnou knihu o Karlu Čapkovi Velký věk chce mít též velké mordy, za kterou získal Cenu Franze Kafky. „Spisovatelské povolání je dosti osamělé, člověk tráví stovky hodin u stolu za počítačem a často kromě své ženy či dětí během dne nezahlédne jinou lidskou bytost, přitom má spoustu neviditelných přátel, své čtenáře,“ svěřuje se autor na svých stránkách.
Klíma je autorem také několika divadelních a rozhlasových her a knih pro děti. Na svém kontě má i námět pro loutkový film Jiřího Trnky Kybernetická babička a literární předlohy pro některé části kresleného seriálu Zdeňka Milera O Krtečkovi.
Působil i jako redaktor v Literárních novinách, Literárních listech a Listech, poté byl redaktorem samizdatového časopisu Obsah. V letech 1990–1993 byl předsedou českého centra mezinárodního PEN klubu.
Je laureátem ceny Egona Hostovského, Ceny Franze Kafky, medaile Za zásluhy či ceny Magnesia Litera v kategorii literatura faktu za vzpomínkovu knihu Moje šílené století.
