Tvorba Davida Bowieho budí vášnivé reakce i s pětadvacátým studiovým albem Blackstar. Oficiálně vyjde 8. ledna na zpěvákovy šedesáté deváté narozeniny, avšak už teď se hovoří o jeho mimořádnosti. Hudební publicisté se z větší části přiklánějí k pozitivnímu hodnocení a někteří se ho nebojí nazvat přímo největším extrémem Bowieho kariéry.
Nový materiál začal kontroverzní umělec skládat hned poté, co skončilo promo k předchozí desce The Next Day. Jako první ochutnávku nabídl publiku videoklip k písni Blackstar a o několik týdnů později následovala Lazarus.
A výsledek? Prý se vůbec nepodobá rocku ani rock'n'rollu, s nímž je Bowieho styl často spojovaný. Vždyť už samotný producent Tony Visconti prohlásil, že jejich cílem bylo co nejvíc se odklonit právě od tohoto stylu. Třeba takový časopis Rolling Stone novinku ale zase označil za antipopovou. Kritici upozorňují, že je deska posluchačsky méně přístupná než předchůdce.
Našli ale i další odlišnost a srovnání s nahrávkouThe Next Day – tentokrát se zpěvák nepokoušel vytvořit chytlavé melodie, ačkoliv už několikrát dokázal, že je zvládá složit. Žánrově se Blackstar jen těžko zařazuje a možná proto sklízí přízviska jako „odvážné“, „extrémní“ nebo „zázračné“. Nejlepší slovo, které tak desku charakterizuje, je podle většiny nejspíše „experiment“.
Blackstar obsahuje sedm skladeb a hned stejnojmenný úvodní kousek má téměř desetiminutovou stopáž. Nejkratší skladba má necelých pět minut.
