Edward Hopper tak trochu odzadu

Přestože řada evropských a potažmo i českých diváků pokládá Edwarda Hoppera za určitou ikonu moderního amerického malířství první poloviny dvacátého století, je současná výstava jeho kreseb a skic ve třetím patře Whitney Museum of American Art vlastně určitou premiérou.

Je to totiž poprvé, co velké prestižní museum umožňuje pohled tak trochu zezadu – rozsáhlou sbírkou nechává nahlédnout na autorův pracovní proces, jeho tvůrčí myšlení, tak trochu odmytizovává finální tvář hotových děl.

Přehlídku více než dvou set kreseb prolíná několik slavných Hopperových obrazů, které má Whitney museum ve svých sbírkách. Jak můžete předpokládat, jsou samozřejmě návštěvníci přitahováni jeho Nočními jestřáby, mistrovským naplněním autorova vnitřního zadání a výrazu. Hopper totiž, netknut příliš v letech svého tvůrčího vrcholu a vzepětí současným stavem a výboji evropského a současně i amerického moderního malířství, se zde oddal zobrazení osamělosti, beznaděje, izolaci, pochmurnosti a určité vyčerpanosti života v prudce pulsujících a rozvíjejících se amerických velkoměstech té doby.

Možná zcela nevědomky ladil s prvními formulacemi existencialismu, s obnovovaným zájmem o Kafkova díla, o celou definici záludných pastí moderní, zdánlivě jednoduché existence a života v onom prudkém období růstu síly nepříliš sociálně zaměřeného masivního a zcela bezohledného kumulování kapitálu. Protože byl svým způsobem realistou, a tím velmi snadno čitelným autorem pro své diváky, kupce, obdivovatele a co nejširší publikum, stal se poměrně brzy značně populárním. Však také návštěvnost komentované výstavy, přes letošní i na newyorské poměry značná horka, svědčí o jeho dnešní popularitě.

  • Edward Hopper / studie k obrazu Nighthawks, 1941 nebo 1942 zdroj: Whitney Museum of American Art
  • Edward Hopper / Nighthawks, 1942 zdroj: Whitney Museum of American Art

Hopper si vybral jako jeviště svých obrazů a skic místa v okolí svého bydliště, v newyorském Downtownu. Tam konstruoval typické prvky vizuální krásy ulic mezi pátou a sedmou avenue a jedenáctou a šestnáctou ulicí, včetně hodně odvážné Christopher Street. Určitá chladná elegance, barevná provokativnost, do jisté míry zchátralost i opuštěnost tohoto v té době ještě nepříliš bohémou prokrveného místa, se staly stavebními prvky jeho výše uvedenému tématu věnovaných děl. Nesmíme pominout také práci se světlem, perspektivou i podivnou náladou. Čitelný je i vliv filmu, tehdy nejpopulárnějšího uměleckého media.

Muzeum vydalo k jednotlivým dílům a sériím doprovázejících skic volné listy jakýchsi komentářů a doplňků, přesně seznamujících diváky s okolnostmi a podrobnostmi o vzniku jednotlivých děl. Divák si také může odnést mapku míst, kde díla vznikala, respektive kterým jsou věnována. Nebo například k obrazu V newyorském kině z roku 1939 najdeme také řezy a půdorysy obřích pompézních kin z desátých až čtyřicátých let, fotografie uvaděček a šatnářek.

Muzeum se tak trošku chová s podobnou pečlivostí jako autor sám - snaží se o co nejpreciznější informovanost diváka. Vždyť na stěnách vystavený soubor potvrzuje, že rozsah a množství přípravných materiálů je určitě poznamenáno tím, že rodiče zpočátku Hoppera nutili k praktickému studiu reklamní malby, kde podobná preciznost je podmínkou finálního úspěchu. Navíc i pedagogické vedení na jeho druhé vysoké škole, New York School of Art, bylo v rukou tehdejších mistrů realistické malby (William M. Chase nebo Robert Henri), kteří pracovali podobně a od žáků dokonalou přípravu vyžadovali. Kurátorská ohleduplnost a styl – hle, co jsme všechno našli – tak možná oproti původním předpokladům odhaluje i určitou autorskou nejistotu na straně jedné a topornost výrazu na straně druhé. Ono v úvodu mnou uvedené odmytizování je tak určitým zajímavým přínosem celé prezentace, významným ovšem spíše pro zaujaté znalce než běžné publikum.

Výstava připomíná i krátký pařížský a francouzský Hopperův pobyt, který se v několika dílech odrazil, podobně jako zejména v literárním autorově rozhledu po francouzské moderní literatuře přelomu devatenáctého a dvacátého století.

HOPPER'S DRAWINGS. Kde a kdy: Whitney Museum of American Art; v sobotu, neděli, středu a čtvrtek otevřeno od 11:00–18:00, v pátek od 13:00–21:00, v pondělí a úterý zavřeno. Výstava potrvá do 6. října t. r.