Podle Miloše Jiránka, jenž patří k vůdčím osobnostem zakladatelské generace českého moderního umění, stojí v 19. století za zmínku pouze tři malířky, a to Zdenka Braunerová, Pepa Mařáková a Amálie Mánesová. Právě posledně zmíněná umělkyně ze slavné rodiny Mánesů vytvořila řadu výborných malířských záběrů. K jejím nejlepším dílům patří Pohled na Hrubou Skálu, jenž je k vidění v pražské Národní galerii. Společně s kurátorkou Kateřinou Kuthanovou Bednářovou se podíváme ještě na další její díla v majetku města Pohled.
Malířka Amálie Mánesová (1817-1883) pocházela z významné umělecké rodiny – její otec Antonín Mánes byl krajinář, mladší bratři Josef a Quido rovněž malíři. Ačkoliv se chtěla původně věnovat figurální malbě, otec to považoval za nevhodné pro ženy a vedl ji ke krajinomalbě. Většinu svého času a úsilí věnovala vyučování a podpoře bratrů. Po smrti otce (1843) převzala velkou část jeho soukromých kurzů kreslení, které vedl u bohatých šlechticů.
Když se její bratr Josef zamiloval do služky Františky Šťovíčkové, trpěla utkvělou představou, že se dostane do chudé domácnosti, kde mu nedostatek peněz nedovolí tvořit. Svou autoritou tento vztah rozbila, ačkoliv už Františka s Josefem čekali dítě. Za chybu pak sama zaplatila po mnoha letech, kdy nemocného bratra s velkým úsilím dopravila z Říma zpět do Prahy a až do jeho smrti (1871) se o něj starala. Odmítla nabídku k sňatku od Václava Levého a do konce života zůstala svobodná.
Kateřina Kuthanová Bednářová je kurátorkou Sbírky umění devatenáctého století. Vystudovala obor Dějiny umění na Filozofické fakultě UK v Praze (2007). Specializuje se na sochařství a ženy-malířky 19. století v Čechách.
Na další díl z cyklu Národní galerie nikdy nezavírá se můžete těšit opět v neděli 29. července. Společně s kurátorkou Monikou Sybolovou se podíváme na Cyklus pro předsíň královské lóže od Julia Mařáka. Všechny předešlé díly naleznete zde.
