Praha - V Galerii Hygienická stanice přednese dnes slam poetry s čeko-bavorským přízvukem Jaromír Konečný, který patří v Německu k hlavním představitelům tohoto žánru. I díky Konečnému se před sedmi lety uskutečnil v Čechách první ročník slam poetry. V rozhovoru s Jaroslavem Rudišem prozradil, co bylo impulsem, aby po deseti letech začal v cizině opět psát, kdo je Karin, která se objevuje v mnoha jeho povídkách, a jak studium chemie ovlivnilo jeho psaní. "Čím je chlap starší, tím tlustější píše knížky. Je třeba umět škrtat," prozradil Konečný základ svého spisovatelského úspěchu.
Konečný (*1956) žije už více než dvacet let v Německu, kde mnohokrát zvítězil v přednesu slam poetry. Slam poetry je netradiční formou přednesu zejména poezie, s postupy divadla a performance a v Chicagu ji zhruba před 30 lety založil americký zedník Marc Smith. Slam (anglicky bouchnout, prásknout) pak z Ameriky doputoval i do Evropy a před sedmi lety také do České republiky. Tehdy se v rámci olomouckého literárního festivalu Poezie bez hranic uskutečnila první česká přehlídka.
(O slam poetry, poezii do slova a do písmene duší a tělem, pojednává také dokument Zuzany Piussi Myslím, tedy slam. Uvede ho ČT2 28. února ve 22:35).
Konečný se v bývalém Československu živil například jako technik, jako dělník v ostravských hutích nebo jako lodník na Labi. V roce 1982 emigroval do SRN, kde vystudoval chemii na mnichovské univerzitě a věnoval se genovému inženýrství. Nyní působí jako spisovatel, publicista a antikvář. Je autorem několika knih, česky vyšla například Moravská rapsodie.
Rozhovor s Jaromírem Konečným
Jak ses ty jako Čech dostal k zakládání německé slam poetry scény?
Na začátku, když jsem začal psát německy, jsem neměl šanci něco zveřejnit. Začal jsem se kvůli tomu tahat po klubech a hospodách a přednášet tam své povídky. Měl jsem v němčině takový veselý akcent a lidé se mi kvůli tomu smáli. Tak jsem se dostal k slam poetry.
A tam si tě někdo našel, nebo ty sis našel jeho?
Četl jsem jednou v novinách, že je první poetry slam v Mnichově, tak jsem tam šel. Skoro jsem vyhrál, bylo tam asi pět set lidí a všichni se smáli a tleskali. Tak mě to nadchlo, že jsem slam poetry od té doby vyhledával sám.
Vždycky jsem strašně moc kecal, mám to po mámě. Té táta musel postavit terasu, a jakmile viděla sousedku vyjít oknem z kuchyně, vyběhla ven. Sousedky už raději chodily do města přes les a v zimě přes závěje, aby nemusely chodit kolem mojí mámy. Já tu ukecanost po ní zdědil, mám pocit, že musím pořád něco někomu vykládat. Kvůli tomu jsem se stal spisovatelem.
Více o slam poetry, Jaromírovi Konečném a Karin - poslechněte si celý rozhovor.
