Počet českých potravin, které mají chráněné označení na celoevropské úrovni, poslední dva roky stagnuje. Důvodem je nevstřícný přístup Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV), uvedla Potravinářská komora. Potravináři chtějí situaci řešit s vedením úřadu a ministerstvem zemědělství. Úřad se už proti kritice ohradil.
„My jsme pořád hledali, v čem je problém, a ukazuje se, že problém je jednoznačně v Úřadu průmyslového vlastnictví,“ uvedl ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory Miroslav Koberna. Za poslední dva roky se podle komory počet chráněných označení nezvýšil. V rámci EU mají označení „Zaručená tradiční specialita“, „Chráněné zeměpisné označení“ či „Chráněné označení původu“ stovky výrobků, v Česku je jich více než 30.
Žádost o zápis do seznamu vedeného Evropskou komisí se podává právě na Úřad průmyslového vlastnictví, v případě označení „Zaručená tradiční specialita“ pak na ministerstvo zemědělství.
Vedoucí kanceláře Úřadu průmyslového vlastnictví Josef Dvornák uvedl, že neví o tom, že by se komora s nespokojeností na práci úřadu na ÚPV obrátila. „K případným přihlašovatelům (nejen označení původu) se chováme vždy velmi vstřícně. Jasné je, že počet registrací závisí na počtu přihlášek, těch je u nás málo, těžko za to může úřad, a to i když přihlašovatele spíše láká,“ dodal Dvornák.
Žádosti podle něj Evropská komise posuzuje přísně a pro úspěch žadatelů je důležitá také odborná pomoc a spolupráce. „Úřad proto poskytuje především komplexní informace,“ prohlásil.
Úřad má nabízet pomoc na helpdesku nebo formou osobních či telefonických konzultací. Konají se odborné schůzky k jednotlivým případům, a to i ve fázi přecházející podání žádosti.
Letos je podle Koberny již podána žádost o chráněné zeměpisné označení pro „Český mák“ a bude následovat „Český česnek“. „Falšování českého máku způsobuje pěstitelům velké problémy,“ dodal ředitel. V Bruselu také například leží žádost o registraci Pražské šunky.
Označení původu chrání názvy potravin vůči třetím zemím
Od roku 1992 se snaží EU chránit názvy zemědělských a potravinářských výrobků vůči třetím zemím. Označení původu se dává na zboží, o kterém jsou spotřebitelé přesvědčeni, že pochází z jednoho konkrétního místa. V Česku jde například o český kmín, žatecký chmel, nošovické kysané zelí či pohořelického kapra.
Unie obdobně chrání i zeměpisné označení. Česko má zaregistrovaného třeboňského kapra, jihočeskou nivu, olomoucké tvarůžky či české pivo. Pokud jsou potraviny a zemědělské produkty vyráběny tradičními metodami déle než čtvrt století, mohou být chráněny jako zaručené tradiční speciality. Jde například o špekáčky, lovecký salám, spišské párky nebo liptovský salám.
