Budapešť – Neodmyslitelnou součástí maďarské kuchyně je paprika. Ta vypěstovaná přímo v Maďarsku se ale stala spíš vzácností – domácí pěstitele drtí levná konkurence z ciziny. S tím se někteří Maďaři nechtějí smířit, a bojují proto za renesanci maďarské papriky.
Podobně jako se čeští pěstitelé česneku brání dovozu toho čínského, i maďarská paprika je ohrožená levnějším práškem nebo polotovary z Číny. Konkuruje jí však i Brazílie či Srbsko.
Peter Szabó se rozhodl, že to tak nenechá. Seknul s dobře placenou prací v Británii a vrátil se na maďarský venkov. Proti levné zahraniční konkurenci se rozhodl bojovat jedinou možnou zbraní: kvalitou. „Chci, aby lidé dál jedli maďarskou papriku. Věřím tomu a dal bych za to i život: čisté potraviny a žádná chemie,“ říká.
Kvalitu maďarské papriky nepřímo potvrzují také někteří dovozci papriky ze zahraničí. Podvodně ji totiž označují jako maďarskou.
O papriku se pečuje jak o víno
Zatímco dříve bývaly některé oblasti Maďarska na podzim utopené v rudé záplavě paprik a pole mívala skoro každá rodina (někdy i padesátihektarové lány), Peter Szabó má dnes pouhé dva hektary a konkurentů jen pár. „Mnoho lidí přestalo s pěstováním kvůli vysokým výrobním nákladům. Přežít je těžké. Dovoz nás drtí,“ vysvětluje další z pěstitelů Zsolt Matos.
Szabó proto věnuje špičatým plodům tolik péče jako vinaři hroznům. Jak dlouho je nechat na rostlině, kde je sušit, jak dlouho nechat cukr karamelizovat, aby měly co nejvíc barviva – léta zkušeností jeho otce a děda zabodovala u šéfkuchařů luxusních restaurací. Pro svou dražší papriku má však obhajobu i tam, kde se místo na kvalitu hledí spíš na cenu.
„Téhle papriky stačí méně. Je zdravější a lépe barví. Dvacet gramů papriky od našich malých pěstitelů stačí na kilo masa,“ chlubí se Szabó a přiznává, že začátky nebyly jednoduché. „Musel jsem chodit doslova ode dveří ke dveřím. Nutil jsem lidi, aby ochutnali, a vtloukal jim do hlavy rozdíl v tradičním zpracování mé papriky a té vyráběné v obřím množství,“ dodává.
